Kapitola 1. The First time

Co říct..tohle jsem zoufale nechtěla psát, ale vloudilo se mi to do mysli, když jsem se před dvěma-třemi lety začetla do povídky Rok jako žádný jiný od Aspen..drahé cizojazyčné spisovatelky, kterou obdivuji.
Po tom přišla další povídka od této skvělé autorky Léto jako žádné jiné a nakonec Rodina jako žádná jiná..jestli už nic jiného, snad právě toto napoví, co vedlo mé myšlenky.






Kapky dopadaly na hladinu bazénu a sotva patrný mlžný opar ovíval jeho okraje. Po bouřce se začínalo postupně vyjasňovat a i déšť přestal pustošit vyprahlou zem.

Bylo léto, nádherné, teplé, plné radosti. Z celé země, jako by na okamžik zmizel stín. Slunce dennodenně plnilo přání mnoha lidí a pronikalo temnotou, která v jiných částech Anglie postupně přebírala moc. Ale nešlo už jen o počasí, přicházely temné časy, které v sobě měly jen málo radosti.

Bylo tohle poslední léto, co je čeká? Poslední prázdniny?

 

Harry polkl a zadíval se z okna. Dnes měli jít na další lekci plavání a Draco měl večer schůzku s Rhiannon. Kolikrát už tohle zažili. A a´t se Harry snažil sebevíc, nemohl pochopit, co jeho bratra nutí k té podivné posedlosti. Cožpak je nikdy neomrzí být spolu?

Zavrtěl nad tím hlavou a krátce se zamračil. Naštěstí to nikdo nemohl vidět, otec i bratr byli zaměstnaní jinde. Když nad tím tak uvažoval, trochu Dracovi záviděl tu uvolněnost, ty chvíle, kdy ho netížilo nic než jen láska k té dívce. Sám si takový luxus nemohl dovolit. Možná tohle byl důvod k jejich roztržkám? Vyčítal mu to?

Znovu se zamračil a skousl si spodní ret. On musí brát věci vážně, musí být vždy připraven a ve střehu. Nesmí se nikdy zapomenout.

Znovu polkl a ucítil, jak mu neviditelná ruka sevřela žaludek, otřásl se, jako by najednou stál v průvanu. Ano, on se nesmí už nikdy zapomenout, jen jedinkrát to udělal a… Sirius!

„Siriusi.“ Zašeptal s pohledem upřeným z okna malého domku v jedné části Anglie, v Devonu.

V tu chvíli se za ním ale ozvaly hlasy a tak potlačil ten podivný pocit, který v něm přetrvával.

Draco se o něčem přel s jejich otcem, ale smál se u toho, takže to muselo být něco normálního. I když u Draca jeden nikdy neví.

„Říkal jsi něco?“ zeptal se Harryho, který se k nim otočil a obdařil ho významným úsměvem. „Rhiannon říkala, že bys mohl jít dnes s námi, bude tam prý pár jejích kamarádek.“ Mrkl na bratra a přihlouple se uculil.

Chlapec měl sto chutí mu jednu vlepit, ale kousl se do jazyka, proto jen protočil oči a znovu se otočil k oknu. Déšť ho dnes podivně uklidňoval, jindy mu připadal fádní a skličující, ale dnes to bylo jiné, elektrizující, jako kdyby sebou cosi přinášel.

„Ne díky, myslím, že budu pokračovat v lexikonu.“ Zamumlal nepřítomně Harry.

Draco jen pokrčil rameny a soukal si do batohu čistý ručník. „Jak chceš, kdyby tě to přestalo bavit...“ nechal větu vyzní do ztracena, aby bylo jasné, že bude kdykoliv vítán.

Harry ale neměl v plánu, dělat těm dvěma křena a tak jen zamyšleně sledoval, jak poslední mraky na obloze odplouvají, než dorazí do města, bude nebe jasné.  Trochu sebou trhnul, když na něho promluvil jejich otec, který musel neslyšně přijít blíž.

„Něco tě trápí?“ zeptal se a mluvil o něco tišeji, aby dal chlapci najevo, že je tu pro něho. Jako vždy byl oblečený v černém a na ruce měl čerstvý obvaz přes znamení. Shlížel na něho černýma očima, které teď pozbyly něco ze své nedostupnosti a tvrdosti. „Jestli se ti dnes nechce, nemusíme tam chodit.“

Draco za jejich zády si odfrknul a dal tím jasně najevo, že je jednak slyší a zadruhé, že tam jít přímo musí.

„Ne, to je v pohodě.“ Odpověděl Harry a když se otočil čelem k místnosti, zakřenil se na něj. „Jsem jen trochu unavenej.“

Významné zakoulení očima přešel bez reakce.

Snape se k němu přiblížil ještě o kousek a bedlivě si jej prohlížel. „Špatné sny?“ sondoval okamžitě. „Možná bys měl-.“

„Ne vážně,“ přerušil jej okamžitě Harry a musel se tomu v duchu pousmát, kde se ve Snapovi vzaly takové ohledy. „Jsem v pohodě.“

„Jestli chceš, můžu říct Rhiannon aby ti lekce dávala někdo jiný než Roger, přece jen, kdyby tě to učila třeba ona, možná by tě to bavilo víc.“

„Draco!“ napomenul jej okamžitě Snape.

Harry vyprskl smíchy. „Jsem si jistý, že by to Tebe bavilo víc. Nemůžeme prostě už jít?“ Zakončil jejich veselé škorpení s odevzdaným povzdechem.

Druhý chlapec do něj cestou ke dveřím lehce strčil. „Kdyby sis to rozmyslel…“

 

 

Na koupaliště dorazili jako vždy přesně, za minutu tři. U vchodu na ně čekalo ale nemilé zjištění, které na chvíli způsobilo zástavu srdce oběma chlapcům, ale z různých příčin.

Rhiannonin strýc se jim přišel osobně omluvit. Harryho plavecký trenér Roger se dnes zdržel na závodech a tak jeho lekci musí převzít někdo jiný. O vše bude postaráno a určitě tím nikdo neutrpí, Harry rozdíl sotva pozná, navíc trenér, který bude zaskakovat má ještě lepší výsledky a je speciálně vycvičený na podobný způsob práce.

Harry měl pocit, že mu exploduje hlava. Speciálně vycvičený, co to jako mělo být? Měl neblahou předtuchu, ale rozhodl se, že dnešní den přežije, navíc plavání ho bavilo, tak by mělo být jedno jestli se to bude učit od Rogera, nebo někoho jiného.

Draca naopak málem polilo horko, z malého vtípku se stane skutečnost? Jak si s Rhiannon bude moc povídat? Ale co by pro svého bratra neudělal, třeba když se ti dva blíže poznají, mohl by Harry změnit názor. Měl by se trochu uvolnit a ona je opravdu vyjímečná dívka.

Přesně tohle běželo hlavami obou chlapců, když odcházeli do šaten a k bazénu, kde si jej měl vyzvednout nový trenér.

 

Koupaliště bylo dnes méně vytížené a přesto se kolem potulovalo několik lidí. U dětského bazénku sledovala Rhiannon dovádějící děti, zatímco rodiče seděli na terase u kávy a povídali si, nebo četli noviny. Několik plavců u velkého trénovalo skoky do vody z odrazového můstku a navzájem se snažili upozornit ostatní na jeho chyby. Byly to nadějní žáci plaveckého družstva.

Draco se loudal kolem a přes branku si povídal s Rhiannon, tu a tam vrhal pohled směrem k Harrymu a Snapovi.

Harry s osuškou kolem ramen si namáčel nohy ve vodě a zamyšleně pozoroval vlny, které se od nich rozbíhali. Severus se snažil nerušit jeho zadumanost a předstíral, že si také čte v novinách.

Za pět minut půl čtvrté se k nim od terasy vydal poněkud rozčilený Rhiannonin strýc, Harry měl neblahé tušení, že z dnešního plavání nic nebude. Vyměnil si s otcem vše říkající pohled a čekal, až se jeho verdikt přiblíží.

„Já se vám strašně omlouvám-.“ Začal vysvětlovat tento kulaťoučký muž, zatímco se k nim loudal, když tu na něj někdo zavolal od velkého bazénu. Trhl sebou a nevěřícně vytřeštil oči, úplně zapomněl, co chtěl říct a chvíli mu trvalo, než našel ztracené myšlenky, přesto místo obvyklého postupu, totiž dokončit větu úplně bez rozmýšlení zavolal zpátky. „Rain?“ Zastavil se několik kroků od Snapea a Harryho. „Dítě, jsi to ty?“

Odpověděl mu zvonivý smích a dívka se hbitě vytáhla z vody. Cestou si vzala ručník a otřela si do něho tvář. „Strýčku,“ pozdravila rozesmátě, zatímco mu uličnicky vtiskla morkou pusu na tvář.

„Kde-kde-kde se tady bereš?“ koktal muž dočista vyvedený z míry a těkal pohledem od dívky k Harrymu, který se napůl postavil, protože mu měl vysvětlit, že i druhý trenér uvízl na závodech, totiž na cestě ke koupališti, když se mu rozbilo auto.

Dívka, kterou předtím oslovil jako, Rain vytušila jeho pohled a žertovný tón se vytratil. Také pohlédla na Harryho a pak zpět na strýčka. „Omlouvám se, nevěděla jsem, že ruším. Chtěl jsi něco…“ Taktně se podívala na ty dva a zpět na strýčka.

„Já, no totiž.“ Pohlédl na Snapea, který také čekal, až se konečně vysloví a pak se podrbal na hlavě. „To je dobré, totiž není, měl tu být Roger, anebo Michael, ale není tu a měli hodinu a teď nemám žádného trenéra. Kde ses tu vzala? Co si jen počnu? Pane Snapea, je mi to tak líto -.“ Soukal ze sebe o překot a každou chvíli těkal pohledem od jednoho k druhému a zpět k Rain.

Dívka na něho pohlížela také lehce zmatena, chvíli jí trvalo, než přišla na to, co chtěl vlastně říct a s diplomacií jí vlastní se okamžitě chopila řešení. „To je v pořádku, strýčku,“ sklopila oči a zamrkala, pak se přeci jen odhodlala a vzhlédla, střetla se s Harryho pohledem. „Rogera vám bohužel nenahradím, ale máme stejnou kvalifikaci, pokud vám nebudu vadit já, mohla bych pro dnešek převzít vaše lekce?“ zeptala se a ke konci už zněla víc nejistě, když viděla zmateného Harryho, možná proto vzhlédla k jeho otci, který jí ale moc útěchy nepřinesl.

Kupodivu to byl ale on, kdo nakonec promluvil. „Harry?“

Chlapec se zadíval na palce u nohou a přitakal, že s tím souhlasí.

Nakonec se jim majitel koupaliště znovu omluvil, a protože opět nalezl ztracenou rovnováhu, vyznělo to už daleko lépe. Navíc přítomnost té dívky – Rain, jako by u něho způsobila podivnou změnu. Byl o něco milejší a kdykoliv na ni promluvil, jednal s ní uctivě a vřele.

 „Pane Snape, je mi to opravdu líto.“ Omlouval se znovu a stihl to asi ještě desetkrát, zatímco dívka odložila ručník a přešla k Harrymu, aby si mohli lépe promluvit. Rhiannonin strýc se ještě notnou dobu omluval a nabídl se, že jim donese zdarma nějaké občerstvení, aby jim vynahradil potíže, do kterých je dostal. Nakonec nechal i Severuse v klidu a ten nemálo překvapen sledoval, jak se jeden z jeho synů zatím ponořil do živé diskuze. Byl to nový poznatek, protože Harry obvykle s cizími lidmi nejednal hned tak otevřeně, měl určitý respekt, který si získal během prvních let a především díky nepříteli, který mu den co den usiloval o život.

 

„Ahoj,“ oslovila ho, když přišla blíž a naposledy se pokusila ručníkem vysušit tmavé vlasy. Pak si jej přendala do levé ruky a pravou natáhla k chlapci. „Já jsem Rain.“ Váhavě se představila, nebyla si jistá, jaký má zvolit tón a také, co má od chlapce očekávat.

„Harry,“ představil se jen křestním a s překvapením shledal, že se mu nezadívala okamžitě na čelo, kde mohla pod černou čupřinou rozeznat jizvu. Nakonec se za to napomenul, kdyby byla čarodějka, poznali by to přeci. Nastražili všude po městě alarm, který by je upozornil.

„No Harry, musíš mi teď něco říct o tom, co všechno tě Roger učí, ale předem tě varuji, já mám trochu jiný styl výuky, než on. Ale určitě se nějak dohodneme.“ Mile se na něj usmála a ukázala tak řadu zdravých, bílých zubů.

 

Celou hodinu po tom trénovali kraula, zatímco mu Rain dávala cenné rady a některé plavecké vychytávky, takže mu to šlo líp. Především co se vody týkalo. Snad jen tu a tam byl trochu nesvůj, když se k němu přiblížila a namátkou se ho ne chvíli dotkla. Když mu vysvětlovala jak klást ruce. To podivné mravenčení pod kůží, ale ona, jako by si toho ani nevšimla a tak brzy zapomněl na to, že jej vedle něj žena. Soustředil se a na konci jejich lekce už si dávali závody, nechala ho vyhrát a pak ho dvakrát porazila.

Když vylezli z vody, byli rozesmátí, ale Harry byl stoprocentně nadšený, vyptával se jí ještě na několik věcí, ale když mu zadrkotaly zuby, upozornila ho na to, že už je pozdě. Podala mu malou lahev s multivitaminovým džusem a sama se zabalila do osušky.

„Vypij to, po tréninku je důležité, abys přijal nějaký cukr, je to vyčerpávající. Taky dohlídni na to, že sníš brzy něco lehkého.“ Mrkla na něj a otevřela si druhou láhev, kterou jim tam přichystal strýček. Asi znal její zvyky.

Snape vstal z lavičky a cítil se trochu ztuhle, což ale nebylo nikterak na překážku. Chtěl si s ní také promluvit, předně jí nějakým způsobem poděkovat a pak zjistit, co je asi za člověka. Staré zvyky, ale musel mít přehled, kdo se k Harrymu přiblíží. Jenže než k nim sešel po dvou schodech, akorát se s Harrym loučila. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se ti dva sžili, ještě před chvílí se neznali a teď se rozcházeli jako dva staří přátelé. Musí si s ní někdy promluvit, zjistit, co je zač.

„Měj se a nezapomeň, voda není nepřítel. Pane.“ Kývla i jemu na pozdrav, zatímco odcházela a po cestě se pokoušela uvolnit culík. Tmavé vlasy se jí rozpustily po zádech a jako hádci se vlnily, než zmizela.

„Kdo to byl?“ zeptal se Draco, který se u nich objevil, protože Rhiannon končila u dětského bazénku, který zel prázdnotou. Díval se za ní a na malý okamžik měl Harry pocit, že v jeho pohledu je stejný obdiv, jako když hledí na svou dívku. Zvláštní pocit, vadilo mu to?

 

 

 

 

13.04.2011 00:57:31
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one