Kapitola 2. Cesta k vodě

Cesta k vodě - obrázek

Cesta k vodě - obrázek




Druhý den se Harry probudil s podivnou představou. Lehkou pokrývku měl stočenou u nohou, kam jí musel během noci skopnout, měl zvláštní sen, zdálo se mu o vodě. Plaval a kolem něho nebyla žádná souš, ale neměl strach. Uvnitř hlavy slyšel hlas dívky, kterou teprve včera poznal.

Říkala mu: Voda není nepřítel.

Věřil jí, ačkoliv teď, když hleděl do stropu a pokoušel se zachytit ještě něco málo z toho snu, si už nebyl tak jistý. Moc tomu nerozuměl, jako kdyby mu unikalo něco důležitého.

Protáhl se a podíval se na vedlejší lůžko, kde k jeho překvapení už byl Draco vzhůru. Když si všiml, že se Harry probudil, jen se na něho ušklíbl. Měl jednu ze svých nejlepších nálad. Psal něco na pergamen, co chvíli se u toho zarazil a znovu si pročítal, co napsal.

„Dobré ráno, ospalče.“ Houkl na bratra a znovu se ponořil do svého psaní.

Harry zabručel v odpověď a začal tápat po hodinkách, připadalo mu, jako by spal chvíli, ale když se konečně podíval na čas, zjistil, že už je téměř poledne.

„Co to děláš?“ zeptal se Draca a zazíval, zatímco se posadil a znovu se protahoval. Cítil se vážně skvěle. Měl plno síly a další podivné tušení, snad rozechvění? Ale z čeho. „Jak dopadlo rande?“ chtěl ho ještě popíchnout.

Zmijozel zvedl oči od dopisu a na malý okamžik mu věnoval svou pozornost.

„Slíbil jsem Rhiannon, že jí vysvětlím něco z naší historie, chtěla nějakou naši pohádku, nebo příběh.“ Lehce se začervenal, až to na jeho světlé kůži zanechalo matný odstín. „Víš něco, co je typicky kouzelnického.“ Sklopil oči.

„Jen jí nepiš nic o Voldemortovi, to by moc pohádkový nebylo.“ Vyklubal se z postele a pomalu se odhodlal vydat se pod sprchu. Pak se ovšem zarazil, bylo mu najednou divné, že mu Draco neodpovídá a tak se na něj prudce otočil. „Nenapsal náhodou-.“

„Jistě že ne!“ ohradil se. „To já jen že,… no můžu ti to pak dát přečíst? Ty jsi také vyrůstal u mudlů, tak jsem si říkal…“ taktně se odmlčel a nejistě k němu vzhlížel ze své pozice písaře, nohy skrčené pod sebou.

I kdyby Harry chtěl, v tu chvíli si z něho nedokázal utahovat, tak jen přikývl a pak zalezl do koupelny a zavřel za sebou dveře. Teprve když stál pod proudem teplé a příjemně uklidňující vody si dovolil zasmát se celé té situaci. Kupodivu mu to ani nešlo na nervy, jako jindy, copak mohl Dracovi odmítnout něco takového? Konec konců, Rhiannon ho dělala šťastným. Měla na něho dobrý vliv.

 

Rain se probudila ještě před rozedněním. Nervózně se převalovala a cizí postel jí tlačila. Jen na krátký okamžik si dovolila zavzpomínat na domov, ale přineslo jí to jen bolest.

Posadila se a spustila nohy na zem, rychle je zase vtáhla pod peřinu. Zem byla studená a ona se v starém tričku otřásla chladem.

Na chvíli tedy ještě ulehla a přemítala o tom, jak se vlastně dostala až sem.

Byla to vlastně už tradice, strýček s tetou jí zvali každé léto. Pomáhala jim na koupališti a odpoledne měla volno. Většinu času strávila o samotě, která se jí stala oporou. Byl to podivný kontrast, protože přátelé, kteří jí měli rádi, jí znali jako vitální a aktivní dívku, vzornou studentku a přitom tak trochu rebelku. Když se k něčemu rozhodla, nikdo jí to nemohl vyvrátit, byla paličatá, ale jen málokdy se stalo, že by jí to bylo na škodu. Měla cit pro spravedlnost a ten dokázala spolu se svou živou povahou ve společnosti využít.

A přesto utíkala do své samoty a čas od času trávila celé hodiny mimo okruh lidí, který jí sem tam bezúčelně dusil a ubíjel. Potřebovala volnost a v tomto směru si byla jistá, že by jí jen málokdo vyhověl, přátelé neměli pochopení, byli u ní zvyklí na něco jiného, kdyby jí načapali na jednom z jejích osamělých výletů, velmi by se podivili. Přesto je nikdy nezanedbávala.

Tento rok ovšem musela odložit veškerý osobní luxus stranou a vydala se pryč z města. Edinburg milovala, ale Devon byl jako balzám. Tedy až na tu práci, strýček s tetou byli dobří lidé a sestřenka Rhiannon trochu povrchní, ale jinak správná dívka. Nabídli jí útočiště, protože potřebovala místo, kde bude mít čas na učení a na přípravu pro semestrální zkoušky. Poslední ročník vysokoškolského vzdělání. Měla před sebou plány, které jí otevírali svět, ale bylo jí podivné, že kdykoliv přemýšlela o budoucnosti, neviděla nic. Nedokázala si samu sebe představit v nějaké prestižní firmě, ani v zaměstnání, jako kdyby její budoucnost neexistovala. Ale podobné myšlenky musela rychle z hlavy vytlačit.

Povzdechla si a přitáhla pokrývku až k uším, poslední ohřátí a půjde se proběhnout. Další její zvyk, udržovala se v kondici, aby mohla v Edinburgu pokračovat v práci trenérky pro děti, což bylo její celé živobytí, které během roku měla. Učila děti plavat a vedla malý plavecký kroužek, který ovšem slavil úspěchy hned s třemi cenami.

Co naplat, musí už vstát. Krátce se nadechla, zatnula zuby a odhodila peřinu. Rychle se oblékla a potichu otevřela výsuvné dveře od malé pracovny, kde měla provizorní lůžko a své malé letní soukromí. O patro výš spal v jednom pokoji strýček s tetičkou a v dalším Rhiannon s Lucy, dvanáctiletou chloubou rodiny.

Potichu přešla obývacím pokojem a boty nesla v ruce, chvíli zaváhala, ale nakonec se rozhodla, že si snídani udělá později, aby nikoho nevzbudila. Ještě pár kroků a byla venku. Nazula si boty a vydechla. Od úst jí šla pára, ale zima nebyla tak strašná, po chvilce běhu už jí bylo příjemně a tak se ponořila do spleti městských uliček.

Doběhla až k ovocnému sadu, kde se kochala výhledem a rozesmátě sledovala východ slunce. Dnes jí musí čekat dobrý den. Usmála se a za ucho si zastrčila neposedný pramen tmavých vlasů, který se jí uvolnil z copu.

„Dobré ráno, Galle.“ Pozdravila slunce, které jí polechtalo na tváři prvními hřejivými paprsky a spolu s ním i někoho velmi vzdáleného. „Ať jsi, kde jsi.“

 

Když přišli na koupaliště, zjistili, že je dnes plné lidí. Po včerejším dešti zůstával ve vzduchu ještě pocit svěžesti a nádherný teplý den lákal k tomu jít k vodě.

Harry dnes neměl smluvenou lekci, ale chtěl si zaplavat jen tak a protože Draco urputně toužil předat Rhiannon svůj domácí pohádkový úkol co nejdříve, ani neprotestoval, když se ráno rozhodovali, co podniknou, a tohle byla jedna z prvních možností.

U vchodu hned potkali Rogera, který se jim ještě jednou omlouval a celkově strávil nějakou dobu s nimi rozhovorem, který ovšem ukončili, když se do vstupní haly nahrnulo několik dalších lidí. Popřál jim tedy pěkný den a odešel po své práci.

Harry se zvědavě rozhlížel.

 

Ta, kterou hledal, se objevila až kolem poledního, kdy se nad hladinou bazénu rozeznělo podivné vrčení. Do areálu vplula černá motorka, která zaparkovala u vchodu a s přesností zastavila na vyhrazeném místě.

Sundala si helmu a rychle se uvolňovala i z dalšího vybavení, které jí mělo při jízdě chránit. Nerozhlížela se kolem, jen se vydala k nejbližším dveřím, kde byla asi půl hodiny. Harry během té doby přemýšlel, jak by s ní mohl ještě promluvit. Něco ho na ní fascinovalo a zároveň jej k ní něco táhlo. Snad to byl ten včerejší den? Když se tak dobře shodli? Nebo ten pocit, jako by se znali už roky?

Úplně se zapomněl posmívat svému bratru a dokonce odpovědět Severusovi, který mu navrhoval další malý závod v bazéně. Také se rozhodl zaplavat si a tak se pohupovali na hladině a střídavě hovořili a střídavě obhlíželi situaci.

Rain se objevila v doprovodu Rhiannon, která předváděla dokonalou chůzi k dětskému bazénku. Měla na sobě své červené plavky a Dracův zamilovaný pohled.

Ty dvě působily tak odlišně, jako světlo a tma. Rhiannon se světlými vlasy a průzračně modrýma očima byla prototypem krásy, která přitahovala oči. Ale snad něco v jejím lehce naivním výrazu nedokázalo Harryho nadchnout. Nepoutalo ho k ní žádné přátelství, i když se jeho bratr snažil, aby spolu vycházeli.

Druhá dívka byla o něco málo starší, měla husté hnědé vlasy, které jí co chvíli povlávaly kolem obličeje a uvolňovaly se z copů. Rukou je chytala a zastrkovala si je za uši, zatímco pohledem bloudila po bazénech a kontrolovala, jestli je vše v pořádku.

K Harryho zklamání, si ho ale nevšimla a tak mu vyvstal nový problém, jak na sebe upozornit. Velmi si s ní chtěl promluvit.

Volné kalhoty a tílko zakrývaly její postavu, ale podle způsobu chůze a díky vždy přítomnému úsměvu si s Rhiannon v kráse ničemu nezavdala. Možná jí naopak předčila, ačkoliv to bylo jen nevědomé gesto, které mělo pramálo společného s fyzickým stavem. Rain byla o několik let starší a od přírody dobromyslné povahy, kterou jen podtrhovala její snahu užívat si každý den a předávat svojí radost i dál. Byla z ní cítit pozitivní síla, která byla jako náboj.

Ve chvíli, kdy jí Harry spatřil, pocítil úlevu. Jako kdyby něco uvnitř něho čekalo na ní. Pak si uvědomil vodu všude kolem něho a znovu si vybavil svůj sen. Když tu byla, cítil se v bezpečí. Bylo to jiné, než když věděl, že je tu Snape a Draco, to bylo také v pořádku, ale takhle to bylo jako dlouhý nádech po přílišných doušcích vody. Zkrátka úleva.

Severus si všiml synova zamyšleného pohledu i kratičkého zachmuření, když zrovna rozmýšlel, jak by se mu mohlo podařit znovu s ní promluvit. Znovu si tedy předsevzal, že o ní budou muset zjistit víc, ačkoliv se nechtěl chlapcům míchat do osobního života, musel mít jistou dávku jistoty. Přeci jen válka je válka a Voldemort nebyl hlupák.

 

 

 

14.04.2011 00:43:56
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one