Kapitola 3. Žádost - obrázek

Kapitola 3. Žádost - obrázek




„Tak fajn, sjedeme si to ještě jednou, ano? Bene, příliš přepínáš pravou stranu, pokud to nevyrovnáš, nebudeš se moct druhý den pohnout. A Jenny, pokud si nejsi jistá v odrazech, nespěchej, ty to doženeš při plavání. Tak se soustřeďte ano?“

Rain byla plně zabraná do výcviku nadějných dětí, které s nadšením přijímaly rady a co víc, vlastní soutěživost je hnala kupředu.

Musela se soustředit, i když jí dnes od rána bolela hlava a cítila se nejistě, patrně to bylo změnou prostředí. Obvykle jí cestování nevadilo, ale dnes.

Odstartovala poslední skupince závod a v duchu se přistihla, jak uvažuje nad tím, že by domů došla pěšky. Motorka byla silná a ona musela být zodpovědná. S palčivým bodnutím v hlavě se roztřeseně nadechla a krátce si povzdechla. Před dětmi se ovšem držela. Nepřítomně se usmívala a nutila se k uvolněnosti. Neměla ráda, když ostatní přenášeli nálady na své okolí a tak se i ona sama tomu snažila vyvarovat.

„Výborně“ zavolala na děti a pochválila je za dobrou práci. „Jestli takhle budete pokračovat, budeme se moct brzo zúčastnit něčeho většího.“ Navznazovala je, zatímco jí další zabušení ve spáncích téměř vehnalo slzy do očí. Že by zase alergie?

„Nezapomeňte se pořádně napít,“ volala za nimi, zatímco i poslední dítko vylezlo z vody a všechny se loudaly k rodičům, kteří na ně s pýchou čekali. Malí plavci.

Rain se sehnula a začala sbírat výcvikové vybavení. Plováky, tyče, pet láhve… Ale uprostřed sbírání se jí zatočila hlava a tak se musela opřít o jeden z můstků. Jeden pramen vlasů se jí uvolnil tak se po něm ohnala, slunce jí začalo být protivné.

„Rainy!“ volala na ni rozesmátě Rhiannon, které též končila směna a patrně jí chtěla představit svého nového přítele. Blížila se k ní ruku v ruce s bledolícím chlapcem, který k ní co chvíli vzhlížel stejně tak, jako ona sama. Ihned jí napadlo, jak se ti dva k sobě hodí. Chlapec měl též světlé vlasy a s uvědomělým chováním reagoval téměř na jakýkoliv Rhianonnin pohyb, nebo přání. Musela se tomu usmát, byla to příjemná změna, protože podezírala svou sestřenku z povrchnosti. Třeba v ní je přeci jen něco dobrého, konečně si vybrala někoho jiného, nebo možná. Mohla to vůbec posoudit? Sotva ty dva viděla, bylo brzy na nějaké závěry.

„Chceš pomoct?“ zeptala se jí zvonivě dívka, ale vzápětí se se začervenala a zastavila se.

Rain si ihned pomyslela, že teď se ukáže, jak se věci mají. Kousla se do jazyka, aby se nerozesmála a přála si, aby už měla to trapné seznamování za sebou. Beztak bude po zbytek svého pobytu Rhiannon poslouchat jak je ten kluk úžasný, nebo jaký je to grázl. Jako vždycky a možná bude i brečet a bude jí prosit, ať jí pomůže se ho zbavit.

V duchu se předem obrnilo a zvědavě pohlédla chlapci do tváře, teď když byl blíž, si uvědomila, že je o něco starší, než si prve myslela. Alespoň by to už mohl mít v hlavě trochu srovnané.

„Rainy, chtěla bych ti představit svého přítele. Draco Snape,“ zašvitořila a zamilovaně se podívala na svého společníka, který se jí snažil zavděčit a zároveň musel být sám zvědavý.

„Draco, tohle je moje sestřenka, je tu také jen přes léto. Už jsem ti říkala, že mám velkou rodinu.“ Náhle se zarazila a omluvně se na Rain podívala.

Bušení v její hlavě se na chvíli zastavilo a pak se rozeznělo jako splašené. Nesnášela jakoukoliv zmínku o rodině. Dost na tom, že o ni přišla. To byla ale jiná historie. Polkla a zatvářila se, jako kdyby Rhiannon neslyšela. Natáhla k chlapci pravou ruku a zdvořile ho pozdravila.

Oplatil jí stisk a pak se přivinul k Rhiannon, jako kdyby vytušil, že se jí něco dotklo, i když to ve skutečnosti bylo naopak. Rain se znovu zaradovala, musel k ní být pozorný, opravdu zajímavá změna. Třeba to její sestřence prospěje.

„Dneska tu už skončím a půjdu nacvičovat do divadla, ale s Dracem bychom chtěli večer někam vyrazit, nepřidáš se?“ zeptala se a dotkla se jemně chlapcovi tváře, jako by nic.

Musela zavrtět hlavou, dneska jí vážně nebylo dobře, studený pot, který jí stékal po zádech, o tom jen svědčil. Zatracená alergie, nebo to možná bylo vážně jen z přehršle cestování.

„Dneska ne, promiň.“ Podařilo se jí odpovědět jen pár jednoduchých slov a doufala, že to pochopí. Hlava jí třeštila a s každou další chvílí měla pocit, že se rozskočí. Čím dřív zmizí ze slunka, tím líp.

„Je ti dobře?“ zeptala se starostlivě Rhiannon a odpoutala se od svého chlapce, který vše sledoval, ale příliš nerozuměl jemným nuancím, které mezi dívkami panovaly.

Mávla rukou a pokusila se o úsměv. „Nic, co nezvládnu. Užijte si večer.“ Chtěla ještě dodat děti, ale byla si jistá, že by to nepochopili. Na humor bude čas později.

„No kdyby sis to rozmyslela,“ pokrčila dívka rameny a odcházela pomalu k šatnám. Předtím ještě políbila svého přítele, se kterým se loučila jen na chvíli, ale patrně měli pocit, že to bude věčnost.

Zamilovaní…

 

Když s Dracem osaměli, byla ještě rozpačitější. Připadalo jí hloupé také se rozloučit, ale postávat na jednom místě pro ni už také nebylo příliš bezpečné. Přehodila si několik plováků do druhé ruky a usmála se na osiřelého mládence.

„Už jsi byl někdy v divadle?“ zeptala se ho ledabyle, zatímco balancovala s další pet lahví, kterou měla donést do přístřešku. Skutečně ani nečekala, že by se nějak víc rozhovořil a přesto jak se ukázalo, něco se v něm probudilo. Nabídl jí pomoc a chopil se druhé části nákladu. Byla mu vděčná.

Bolest jí tepala v hlavě, ale každé jeho slovo vnímala.

„Vlastně jsme se tak seznámili. Slyšel jsem jednu její operu a od té doby už jsem na ni nemohl zapomenout.“ Pokrčil rameny, jak jen to pod nákladem šlo.

Vydali se k přístřešku a zběžně si povídali. Hovor se jako vždy při seznámení točil výhradně kolem toho, kdo je představil. Navíc v tomto případě bylo Rain jasné, že to nikdy nebude jinak. Ostatně ani jí to nevadilo. Jednak neměla v plánu se s nimi přílišně stýkat a zadruhé neměla potřebu hned o sobě vykládat cizím lidem.

„Ano, říkala něco o tom, že poslední představení bude prý stát za to. Většinou si vyberou něco z moderního pojetí, takže to bude velké překvapení. Pokud tě tedy nepouští na zkoušky. „usmála se na něho mile a přemáhala únavu. Vraceli se k bazénu, kde se měli rozloučit.

Byla to běžně strávená společná chvíle, která pomalu končila. U bazénu si ještě vyměnili pár zdvořilostních frází a pak se chlapec omluvil, že ještě musí promluvit s bratrem a otcem. Popřála mu pěkný večer s Rhiannon a s úlevou se vydala do vstupní haly.

Mnula si spánky, to jediné jí teď přinášelo úlevu, bylo to tak uklidňující. Ovšem sotva co vešla, tak se málem srazila s někým, kdo postával těsně za dveřmi. Malá místnost byla přeplněná, až ji to překvapilo.

Hosté odcházeli a tak měla co dělat, aby se protáhla až k automatu na pití a s povzdechem vhodila minci. Nepřála si nic jiného než n jak ukonejšit tu příšernou bolest v hlavě.

Automat se jako na potvoru zasekl. Měla sto chutí ho nakopnout, místo toho jen nevěřícně zabrblala a praštila do něj lehce hlavou, tedy, spíš se o něj opřela.

 

„Nefunguje?“ zeptal se jí čísi povědomí hlas, až téměř nadskočila a prudce se otočila. Nesnášela ten pocit.

S úlevou shledala, že to je další její žák, tedy spíše jejího kolegy, ale to bylo jedno. Vykřesala v sobě zbytek důstojnosti a pokusila se o úsměv. „Harry,“ uvolnila se trochu, „byl sis užít hezkého dne?“

„Jo tak nějak,“ odpověděl a náhle měli oba hřejivý pocit jakéhosi stupně blaženosti. Její bolest hlavy jakoby odezněla a energie, která k ní dorazila, snad z tohoto setkání, nebo z chladu místnosti, jí vlila do žil nové síle. Neméně podobně na tom musel být i on.

Vzápětí pokrčila rameny a šlehla pohledem k porouchanému automatu. „Přísahala bych, že mi to ten flašinet udělal schválně.“ Zavtipkovala.

„Mám tu jednu navíc“ zazubil se chlapec a podával jí vychlazenou láhev.

S úlevou přijala a odšroubovala víčko, ozvalo se krátké zasyčení. Podívala se mu do očí a vděčně přikývla. „Poslouchals mé rady?“ zvedla tekutinu ke rtům a krátce se napila.  „Haleluja! Díky ti, zachránče, jsem tvůj dlužník, tohle mi bodlo.“ Slastně přivřela oči a cítila, jak i zbytek bolesti odplouvá a rozpouští se ve vychlazeném džusu.

Když se později podívala na chlapce, také se usmíval a upíjel ze své vlastní lahve.

„Vyrovnáno.“ Odpověděl s náznakem úsměvu a oba se zahleděli kolem.

„Asi sem musíš chodit často s vaší partou.“ Poznamenala krátce a gestem ruky obsáhla několik lidí, kteří si vyřizovali nové pernamentky a další možné služby, které byly k dispozici.

„Vlastně sem chodím s otcem a bratrem.“ Chvíli zaváhal. „Jsme tu na prázdninách.“

Přikývla. „Je to pěkně, někdy se zkuste podívat i na druhou stranu města. Za ním jsou staré zříceniny.“

„Uhm.“ Zamručel a nestačil už odpovědět, protože je vyrušil příchod Rhiannonina přítele, který se k nim připojil, zatímco se sám převlékl do běžného oblečení.

„Rain? Můžeš sem prosím tě?“ Zavolal na ni vzápětí strýček, který měl evidentně problém se dorozumět s někým, kdo nemluvil anglicky. Dívka se omluvně usmála a rozloučila se s oběma, aniž by spolu nějak promluvili.

„Prosím tě vysvětli jim, že jestli sem chtějí chodit, tak musí mít vstupné a že psy do bazénu nepatří.“ Rozčiloval se strýc a mával při tom rukama jako obří pavouk.

Rhiannon se připojila k Dracovi a Harrymu ve stejnou chvíli, jako se u nich zjevil i Severus a tak všichni čtyři vyrazili z toho blázince. Rain jim ještě zamávala a překvapeně si prohlédla složení této skupinky, patrně až doteď netušila, že ti tři patří k sobě.

Ale vzápětí měla plno práce s překládáním do francouzštiny, než aby nad tím dumala příliš dlouho.

 

„Ehm, Severusi?“ začal toho večera Draco konverzaci, když se vrátili do Devonu. Už podle toho oslovení se dalo tušit, že přijde něco zajímavého.

Snape k němu vzhlédl a dolil si sklenici vody. Posadil se k jídelnímu stolu a zvědavě na svého syna pohlédl. „Ano?“

Harry zbystřil a také celkem překvapeně koukal, co se bude dít, zatímco se posadil na pohovku a přitáhl si k sobě své poznámky pro tvorbu lexikonu. Nesoustředil se a tak přestal po chvíli předstírat, že zapisuje a věnoval pozornost tomu, co mělo přijít.

„Vlastně jsem s tebou chtěl probrat něco ohledně Rhiannon,“ na okamžik se jeho obočí zkrabatilo, ajk se zamračil, ale byl to jen mžik. „Jsme spolu už docela dlouho a já bych, no, mám s ní vážné úmysly a byl bych rád, kdybych vás mohl oficiálně představit jako svou rodinu. Je mi jasné, že jí nemůžu vzít sem do chaty, ale říkal jsem si, že společná večeře ve městě. No, samozřejmě bych se o to postaral. Ale mohl bys to prosím tě aspoň zvážit?“ zeptal se chlapec a ke konci sotva popadal dech. Bylo jasné, že si to musel procvičovat dopředu.

Snape si jej chvíli prohlížel a pak zvedl jedno obočí. „Jak vážné úmysly máš s tou dívkou?“

„Ty nejvážnější,“ vyhrkl okamžitě a trochu u toho zrudnul.

Harry za ním vykulil oči. Potlačil nutkání si povzdechnout. Připadalo mu, že to jeho bratr moc hrotí, uspěchává. Večeře v rodině? Tohle bylo už trochu moc ne? Zvědavě pohlédl na jejich otce a k vlastnímu překvapení zjistil, že on svou chladnou rozvahou není proti.

„Souhlasím s tím, že bezpečnost tvé dívky by byla ohrožena, o té naší nemluvě. Pokud jsi si jistým, že si to přeješ, máš mou podporu.“

Draco si viditelně ulevil, pak se ale otočil ke svému bratru, který se již nesnažil předstírat, že pracuje na lexikonu kouzel. „Harry, byl bych rád, kdybys byl u toho. Rád bych, aby Rhiannon poznala celou moji rodinu. Přál bych si, abyste spolu vycházeli.“ Dodal obřadně a jen jemné zachvění svědčilo o jeho úzkosti.

Harry nevěděl co odpovědět, pohlédl na Severuse, ale podpory, nebo pomoci se od něho nedočkal. Chvíli na bratra zůstal zírat a pak přikývl. „Nepřipadá ti, že na to jdeš moc rychle?“ zeptal se dřív, než to mohl zarazit. „Totiž, Rhiannon přeci už znám a vycházíme spolu, tak proč?“

Druhý chlapec se viditelně uvolnil a oddechl si. „Chtěl abych, aby věci mezi námi byly oficiální, aby to bylo tak jak to má být. Možná ti to přijde hloupé, ale má matka se mě snažila vždy vést k tomu abych…“viditelně zrudnul a zadrhával se. „Kdyby Pansy nevyhodili ze sovince, jsem si jistý, že dřív nebo později.“ Zarazil se a díval se pohledem k zemi. „Mohl bys, Harry, prosím.“ Ke konci už téměř šeptal.

Jeho bratra to velmi udivilo, ale ihned přitakal, že i on souhlasí, i když ho celá situace velmi mátla.

„Samozřejmě, pokud si to přeješ, rád s ní povečeřím.“ Řekl velmi překvapeně.

Draco se konečně uvolnil.

 

 

 

16.04.2011 03:24:04
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one