Kapitola 5. Předtuchy - obrázek

Kapitola 5. Předtuchy - obrázek





Po večeři, která byla patrně plánována dopředu, se Rhiannon, Draco a Rain odebrali do malé pracovny, kde starší dívka přes léto bydlela. Ostatní členy rodiny nechali v obývacím pokoji a pohodlně se usadily na starou pohovku.

Lucy jejich dvanáctiletá sestřenka se s frkáním a nespokojeností odebrala do horního patra, kde měla za nedlouho jít spát. Ostatním – mladým, bylo dopřáno víc volnosti. Strýček s tetičkou jim tedy popřáli dobré noci a nechali je svému osudu v domnění, že se zabaví sami.

Rain se tedy ocitla ve zcela zvláštní situaci. Měla smutnou a melancholickou náladu a přesto se ze slušnosti a ohleduplnosti snažila budit dobrý dojem. Měla ovšem neblahé tušení, že něco ze skrývané strojenosti se k jejich hostu dostalo. Ten na ni proto čas od času podivně zahlížel, jako by se snažil analyzovat každý její krok. Nevšímala si toho.

Připravila všem čaj a sama se posadila do starého koženého křesla naproti nim. Chvíle váhavého ticha přerušovaly jen pohledy dvou zamilovaných. Rain chvíli nechápala, proč tu jsou s ní a nejdou raději někam ven, kde budou moci být sami, určitě by si to přáli oba dva.

„No, co máš vlastně Draco v plánu po prázdninách?“ zeptala se, aby porušila ticho, ačkoliv si vzápětí musela za podobnou otázku vynadat. Mohlo to působit nezdvořile, jako kdyby se je snažila upozornit na to, že po létě se stejně rozejdou.

Co ji ovšem překvapilo víc, byla podivná ztuhlost v ramenou, když po ní střelil pohledem. Upil ze svého šálku a bezstarostně odpověděl. Rhiannon mu visela na rtech a hltala každé jeho slovo jako by to byl nějaký zákon. „Vrátím se do školy,“ pokrčil rameny, „a budu čekat na každou příležitost, kdy budu moct navštívit Rhiannon.“ Při posledních slovech stiskl zmíněné dívce ruku a ta mu to okamžitě opětovala.

Rain se snažila nedat najevo rozmrzelost, co by také měl dělat jiného?

„Rain je v posledním ročníku, také bude končit.“ Oznámila Rhiannon a rozzářeně se vpíjela do chlapcovy tváře. „Vlastně máte dost podobného, oba studujete vědy.“

Chlapec na ni podivně pohlédl a ona se rozesmála, jako by právě řekla nějaký dobrý vtip. Schovala si světlou hlavu u něho na rameni a ještě se chvíli tiše smála.

Rain celá situace začínala jít lehce na nervy.

„Vážně?“ zeptala se ovšem s podivem, sice byl jejich nový známý starší než její sestřenka, ale neměla pocit, že by měl ještě věk na to dokončovat nějakou školu. „Co vlastně děláš? Vůbec nevypadáš na svůj věk.“ Krátce se nad tím zamračila, jak se snažila pochopit, co jí uniká.

Draco si toho všiml a okamžitě zbystřil, sice to druhá dívka pečlivě ukrývala, ale oba bezděky poznali, že něco není na tom druhém v pořádku. Měřili si jeden druhého navzájem a se směsicí pocitů se snažili pochopit, co se to právě stalo.

Něco se vetřelo mezi ně, pohoda večera zmizela. Místo ní se dostavila nejistota, podezíravost, strach a hněv.

Celou situaci zachránila až Rhiannon, která zvedla hlavu z Dracova ramene a přivinula se k němu. To chlapce vyvedlo z rovnováhy a na chvíli se nechal zcela unést. Když se ti dva od sebe odtrhli, stále k nim Rain zády a dívala se do tmavé noci. Čekala.

Zamyšleně upíjela z čaje a cítila podivnou rozechvělost, která rezonovala jejími orgány a svírala je, jako kdyby to mělo být to poslední, čeho se v životě dočkají. Nakonec se ale uvolnila, zatřepala hlavou, vynadala si za takové myšlenky, to co jí napadlo, přeci nebylo možné.

Omluvně se tedy k oběma vrátila a uvolněným, leč nejistým tónem začínající nedůvěry k onomu chlapci jim navrhla: „Co kdybychom někam zítra společně vyrazili?“

 

A tak tedy bylo vše domluveno. Draco si přál, aby mohl svou dívku představit své rodině, tak jako byl on sám představen jejímu příbuzenstvu. Večeři domluvili hned na následující den s tím, že poté se už bez profesora Snapea odeberou do místního klubu, kde se chtěli bavit a tančit, což Dracovi nebylo proti mysli.

Rhiannon se asi poprvé v životě cítila nejistě, když měla povečeřet s Dracovým otcem a proto je požádala, zdali by k takové slavnostní chvíli mohla mít doprovod - Rain.

Ve dvou by se jistě cítily lépe a bylo by to i příjemné zpestření pro ostatní. Nehledě na to, že by to mohlo potěšit i Harryho a celkově by se hovor netočil jen kolem Rhiannon.

Dívka si velmi dobře uvědomovala, že přítomnost sestřenky bude mít hned několik kladných bodů. Prvním faktem bylo, že strýček se neostýchal jim dovolit ponocovat, plně věřil své starší svěřenkyni a v její společnosti bylo tedy dovoleno téměř vše. Zadruhé, Rain byla obvykle velmi komunikativní a svou pohodou měla vliv i na ostatní, kteří se v její přítomnosti cítili uvolněně. To Rhiannon samotná občas postrádala a hovor s ostatními se tedy stával těžkopádnější. No a za třetí, Draco pozval do klubu i svého bratra, takže pokud chtěla být se svým chlapcem aspoň chvíli sama, bude přítomnost další osoby velmi výhodná. Ti dva si snad budou mít co říct a když ne, tak to sestřenka jeden večer jistě přežije.

Takhle tedy smýšlela Rhiannon, zatímco se snažila vše naplánovat a především přemluvit sestřenku, aby na jeden večer zapomněla na učení a šla se bavit. Nechápala, co se to s ní poslední dobou děje. Měla ji ráda, vzhlížela k ní jako ke svému vzoru, ale nechápala její občasné duševní rozpoložení. Kolikrát jí přistihla, jak mlčky hledí ven. Nebo když se zmínila o rodině, věděla, že tragédie, která jí postihla, musela být velmi bolestná, ale bylo už to tak dlouho. Tohle téma bylo navždy tabu, zakázané, nedokázala snést pohled jejích vyčítavých a smutných očí, když omylem vyslovila něco k tomuto tématu. Jako tenkrát na koupališti.

Rhiannon se otřásla. Bude dobře, když ji vytáhnou ven. Určitě to bude parádní večer, který si nakonec všichni užijí. Tedy ona a Draco určitě. Jak ti ostatní, na tom moc nesejde.

Znovu se zasnila a v duchu si představovala celý večer. Co si vezme na sebe, o čem bude mluvit, kolik času asi bude mít s Dracem o samotě…

 

 

 

 


 

07.05.2011 01:06:34
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one