Kapitola 6. Kouzla pod stolem





„Kde se s nimi máme vlastně potkat?“ Zeptal se šeptem Harry, který se už dlouhou dobu vrtěl na svém sedadle a sotva se dokázal udržet, aby nezýval.

„před divadlem, po představení.“ Zasyčel jeho bratr tak, že to chvíli vypadalo, že při další otázce bude chrlit blesky. Sledoval děj na jevišti a téměř bez mrknutí vstřebával každou hlásku a notu své vyvolené, krásné Rhiannon. Vyrušování nepřicházelo v úvahu. Harry měl vlastně štěstí, že mu vůbec odpověděl. Severus se k němu natáhl a sevřel mu rameno, vyměnili si spiklenecké pohledy a pro tentokrát už zůstali oba mlčet.

Dnešní odpolední představení se pro ně vleklo. Ne snad, že by operní zpracování Shakespearovské hry nebylo to pravé, ale od chvíle, kdy se ze stropu spustil Othelo to už bylo na oba poněkud moc. Přelíčený herec měl patrně tu a tam potíže s řemeny, které se mu zadíraly do kůže, což se neblaze podepisovalo na kvalitě jeho zpěvu. Za to Rhiannon opět perlila. Harry měl ovšem pocit, že si někdy ani neuvědomuje, že na scéně jsou i jiní.

Když se odpoutal od jeviště, snažil se marně prohlédnout řady ostatních diváků. Žaludek měl jako na vodě a pod kůží cítil silné mravenčení. Co chvíli zatínal ruce v pěst. Musela tu někde být. Vyhlížel z jejich malé lóže, div si nevykroutil krk, ale Rain nikde neviděl. A přitom slyšel Draca jasně vyslovovat její jméno, když si při příchodu letmo prohlížel některé známé od vidění, Rhiannon mu již patrně stačila pár lidí v městečku představit.

Řadu po řadě si bedlivě prohlížel každého přítomného, nakonec to vzdal. Nešťastně si povzdechl a ignoroval nerudné nakopnutí od svého souseda.

“Co se děje Harry?“ sondoval okamžitě Snape.

Jen zavrtěl hlavou.

„Uvolni se, tvoje ruce...“

Harry se podíval dolů, prsty se zatínaly do opěrek a uvědomil si, že už notnou dobu je tvaruje jako by byly z plastelíny.

Další dotek na rameni se ho snažil ukonejšit. Severus se zamračil.  Poslední dobou si všímal podivné podrážděnosti svého syna, která byla stejně zřejmá, jako zamilovanost toho druhého. Byl to kontrast, který se nebelvír sice snažil zakrýt, nebo si to ani neuvědomoval, ale bylo to očividné. Od chvíle kdy poznal tu novou dívku, se jeho život začal točit kolem ní. Když bal poblíž byl klidný, ale jakmile jí dlouho nespatřil, stával se podrážděnější a jeho magie… Mistrovi lektvarů se to přestávalo líbit, čím dřív bude moci s tou ženou hovořit, tím lépe. Musí si o ní udělat obrázek, zjistit v jakém vztahu je k jeho synovi. Harry se už zase vrtěl a mračil.

„Chceš odejít?“ zeptal se šeptem.

„Ne!“

„Já se snažím poslouchat!“ napomenul je nedůtklivě Draco.

 

Konečně bylo po představení a v úzké uličce se míhalo několik lidí, kteří se snažili protlačit ven z divadla. Kolem se to hemžilo nepokrytou kritikou a potlačovaným smíchem. Představení nedopadlo nejlépe, ačkoliv se jim líbil zpěv.

Tříčlenná skupinka zatím vyčkávala u vstupu do jejich lože, zatímco je ostatní míjeli. Tu a tam do nich někdo strčil, ale to bylo v tomto přecpaném prostoru normální.

„Na chvíli se půjdu podívat do šaten, za chvíli jsem s Rhiannon zpátky.“ Zářil chlapec, který byl ze všeho nadšený a snad jako jediný byl uchvácen celým představením. Otázka ovšem byla, jestli si jej skutečně dokázal vybavit, nebo jen vnímal svou dívku, která byla na scéně téměř pořád.

„Draco!“ pokusil se za ním Harry ještě zavolat, ale byl už pryč.

Snape využil situace a přistoupil k němu blíž, aby tak jejich hovor utlumil na maximum a znovu na něho zaútočil plejádou starostlivých otázek, jestli je v pořádku.

„Vážně tati, to předtím nic nebylo. Jen jsem dlouho netrénoval. Sám si říkal, že se to může stát.“

Odpovědí mu byl zachmuřený pohled.

„Jestli chceš, tak to dnes můžeme odřeknout,“ už se nadechoval, že místo slíbené večeře půjdou raději domů, ale Harryho včas zastavil.

„To je dobré, fakt. Vlastně mám pocit, že mi to všechno už jde na nervy, dneska to bude prima.“ Trhnul ale sebou, když se za nimi ozvalo volání jeho jména.

Dva usměvaví kluci ve společenském oblečení se k nim hrnuli s úsměvem a rozráželi si dav. Harry měl co dělat, aby v jednom z nich poznal svého plaveckého trenéra Rogera.

„Harry, pane Snape, tak dneska za zábavou?“ přišli je společně pozdravit a Roger jim představil svého spolužáka Michaela.

„Dostali jsme na plavečáku volňásky, Rhiannon byla úžasná, ale ten zbytek nestál za nic.“ Chechtali se kluci a svorně si uvolňovali vrchní knoflíky u košil, které je škrtili.

Největší dav lidí už byl venku a tak se atmosféra poněkud uvolnila, jak kolem vznikalo i víc prostoru. Nemuseli se bát, že co chvíli se jeden druhému ztratí. A skutečně se k nim brzy přidal i Draco, který se tvářil velmi blaženě a také se s oběma plavčíky nadšeně pozdravil.

Harrymu poskočilo srdce.

„Rainy!“ vyhrkl najednou Roger, který stál čelem k východům ze zaměstnaneckých šaten a jako první si všiml své ztracené kamarádky. Vydal se jí s Michaelem v patách naproti a krátce jí sevřel v medvědím objetí.

Harrymu běželo hlavou, že je nádherná. Měla na sobě po kolena dlouhé modré šaty, které měla v pase stažené černou stuhou posázenou drobnými kapkami. Vlasy vyčesané nahoru vypadaly velmi elegantně, nebylo divu, že i kdyby jí v hledišti několikrát viděl, nepoznal by jí. Byl to rozdíl oproti uvolněnému dojmu, kterým vždy působila. S pohledem na ni se uklidnil. Poprvé za celý večer si chlapec vydechl.

Severus si bedlivě prohlížel synův výraz ve chvíli, kdy se otočil směrem k oné dívce a pocítil skutečnou tíseň. Na malý okamžik se s ní střetl pohledem a byl překvapen, že na rozdíl od běžných lidí nevypadala, že by se ho nějak bála. Obvykle budil respekt.

„Večer se uvidíme v klubu, dlužíš nám taneček.“ Rozloučili se s ní kluci a s dalším halekáním zmizeli do začínajícího večera. Rain se lehce rděla a uhlazovala si šaty.

„Dobrý večer,“ pozdravila konečně ostatní a nejistě pohlédla na Draca. Snapovi toto gesto opět neušlo. Umínil si, že zjistí, co se tady děje. „Omlouvám se, že jsem vás nebyla pozdravit dřív, ale zdrželi mě. Líbilo se vám představení?“

Teď, když už byli opět jen tři a ona ve ztichlé hale divadla, bylo celé setkání poněkud rozladěné.

Draco vypadal rozhozeně, Harry jako by ho praštili po hlavě a Snape zachmuřeně křížil ruce na prsou a mračil se. K překvapení všech se ovšem nezdálo, že by to Rain nějak vyvádělo z míry, neznámo jak, jim všem dokázala čelit s obdivuhodnou vyrovnaností.

„Tady jste!“ doplachtila k nim už i Rhiannon, se kterou bylo celé dnešní složení kompletní.

 

Snape celý večer potají sledoval každý pohyb a každé slovo, které si obě dívky mezi sebou i s jeho syny a jím samotným vyměnily. Nebyl hlupák a věděl, že se dnes něco muselo stát. Když se Draco vrátil ze své návštěvy zákulisí a když se tam pak ukázala ona záhadná dívka. Co jeho syn viděl, že to dokonce narušovalo jeho vyrovnanost a sám tu a tam házel přes stůl pohledy na Rain?

Jediný Harry neměl ponětí, že je něco špatně. Naopak se vesele bavil a po dlouhé době vypadal spokojený a sám sebou.

Když se dívky omluvily a vzdálily se od stolu, využil Draco situaci a rozhlédl se kolem. Pak pro jistotu ztlumil hlas. „Je pravda, že by nás ty vaše provázky upozornily, kdyby se tu objevil někdo od nás?“ Zeptal se chlapec a zamilovanost v jeho výrazu nehradila obezřetnost.

„Něco se ti nezdá?“

„Draco?“

Pokrčil rameny. „Jen jsem měl divné tušení.“

„Odkdy ty míváš tušení?“ popichoval ho Harry.

„Hele, já vím, že expert na věštecké sny jsi tu ty, ale dneska jsem měl pocit, že jsem v divadle zahlédl někoho od nás.“

Snape po něm střelil pohledem, jako by se mu snažil přečíst myšlenky. „Kdy, koho?“

Draco se zamračil a promnul si ruce.

„To je právě to, když jsem šel za Rhiannon,“ vysvětloval rychle, protože jejich společný čas se krátil, „měl jsem pocit, že vidím nějakého muže, jak se u vstupu do šaten snaží zaříkávat. Něco takového byste ale poznali.“

„Harry?“

„Vůbec nic jsem necítil.“

„Jsi si jistý?“

„Všiml sis, že by měl u sebe hůlku?“

„Mohl to být nějaký mudla? Třeba byl jen někdo pověrčivý.“

„Ještě dneska to prověřím, za daných okolností si ale nejsem jistý-.“ Snape zmlkl a v očích se mu zajiskřilo.  Opatrně zakouzlil pod stolem, ale vlákna, která se na chvíli vynořila od podlahy a která pokrývala jako síť celé město, zůstávala bezbarvá. V okolí nebyl žádný čaroděj, ani čarodějka.

Jejich společnost se vracela. Rhiannon se vrhla Dracovi do náruče a se zachichotáním mu dala ostýchavou pusu na tvář. „Nepůjdeme?“ zeptala se.

 

 

 

 

08.05.2011 01:27:53
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one