Snape se rozloučil se skupinkou, která se vydala nejprve k domovu obou dívek, kde se ony měly převléknout od něčeho méně formálního a následně se měli všichni přesunout do klubu. Ještě před svým odchodem si ale vzal Harryho stranou a vložil mu do ruky stříbrný mobilní telefon. Jeho syn k němu vzhlédl se směsicí údivu a zároveň podezíravosti.

„Půjdu se ještě projít kolem, uvidíme se doma.“ Řekl Snape a dvojznačnost jeho slov nenechala nikoho na pochybách.

„Takže ty si myslíš, že…“

Severus pohnul lehce hlavou a tak Harry nedokončil větu. Především nebylo vhodné teď podobná témata rozebírat. Kdyby si ovšem mistr lektvarů myslel, že jim hrozí skutečné nebezpečí, jen těžko by je teď nechal odejít.

„Věřím, že na svého bratra dohlédneš.“ Řekl o odstín sytějším hlasem, podle kterého mohl Harry odhadnout, že spoléhá na jeho instinkty. Kdysi mu zachránily život, co říkaly teď?

Bezděky pohlédl na druhou dívku, které stála o kousek dál za svou příbuznou a najednou se z jeho mysli odplavily všechny stíny a pochybnosti. To samé vnitřní rozechvění mu proběhlo přes zátylek až k prstům u nohou. Znovu cítil magii, která se v něm pohnula.

Snape sledoval jeho pohled a lehce se zamračil. Jen na chvíli, ale Rain neunikl záblesk v jeho temných očích a proto odvrátila hlavu a přešlápla na místě, kde stála. Sevřel pevně rty a jako už několikrát za večer se podivil, s jak nepatrným úsilím se jí dnes daří mařit jeho snahu rozluštit její myšlenky. Pořád se v ní nevyznal a to ho činilo rozmrzelým, chtěl mít jasno, kdo se kolem jeho rodiny motá.

„Uvidíme se doma,“ zopakoval znovu Snape a s významným pohledem na své syny se rozloučil a vydal se pryč.

Chlapci ještě chvíli stáli na místě a dívali se do tmy, kde jim otec zmizel, než se dali pohnout Rhiannoniným povzbuzením, aby si pospíšili.

 

Rain a Harry osaměli, zatímco se Rhiannon ještě převlékala. Draco si povídal s jejich strýcem a tak, aby využili příležitosti uniknout z jeho všetečného dosahu, Harry poprosil, jestli mu ukáže svou motorku. Kdysi už jedno viděl, když byl malý Hagrid ho na podobné přivezl do Kvikálkova. Teď byl stroj, ovšem bůh ví kde a spolu s ním i jeho původní majitel.

Harryho bodlo na prsou a odmlčel se. Myšlenky na Siriuse se rozběhly po chabě osvětlovaném dvorku. Rain k němu překvapeně vzhlédl a zarazila se s rukou na plachtě.

„Děje se něco?“ zeptala se obezřetně.

„To ne, jen,“ mávl rukou kolem a poprvé si uvědomil bezmocnost. O Siriusovi s nikým nedokázal mluvit, ale najednou… „vzpomínky. Vlastně jsem myslel na svého kmotra.“ S úlevou sledoval její překvapení, ne každý znal jeho příběh, jak mu opět došlo.

„Omlouvám se,“ zadrhla se, vypadala najednou rozpačitě, a proto přetáhla igelit zpět přes svůj černý poklad. „asi to nebyl nejlepší nápad, ukážu ti jí jindy. Co kdybychom se raději jen prošli po zahradě? Rhiannon to bude trvat nejméně rok.“

Lehký vtípek se ujal, ale procházka jim zabrala stěží pár minut, protože dvorek nebyl velký a alespoň čtvrtinu z něho nyní zabíral velký stroj přikrytý nepromokavou plachtou.

„Jak je to dlouho?“ zeptala se z ničeho nic dívka a vzápětí se kousla do rtu a jako o překot se začala omlouvat. „Omlouvám se, nic mi do toho není.“

„To nevadí,“ řekl nakonec Harry. „ Jen nejsem zvyklý o tom mluvit, vlastně o tom nemluvím s nikým.“

Rain se zastavila a váhavě se pohupovala na místě ze špiček na paty a zpět.

„Ani já.“ Řekla nakonec a znělo to tak slabounce, že měl chvíli pocit, že se mu to možná jen zdálo.  Ten dojem ještě utvrdilo, když sebou trhla a prudce se otočila směrem k domu.

„Asi bychom měli jít zpátky.“

 

Harry cítil nesmírnou úlevu. Možná to bylo v tom, že ho nenutila analyzovat vlastní pocity, nebo mluvit o něčem na co nebyl připravený, ale bylo to tak dokonalé. S každou minutou, když byl s ní, v něm rostla náklonnost, která hrozila zcela pohltit jeho mysl a tělo.

Měl pocit, že ví, co chce říct, ještě dřív než to udělá, dokázal předvídat její další pohyb a zdálo se, že není sám. V průběhu večera se několikrát stalo, že se ti dva rozesmáli, nebo si mezi sebou vyměnili pár slov, které dokázali rozšifrovat, zatímco ostatní občas nechápavě vrtěli hlavami.

Rain, jak její sestřenka věřila, se stala skutečně dobrou společnicí a spolu s Michaelem a Rogerem dokázali způsobit tolik zábavy, jako jiní za celý týden. Svým elánem nakazili okolí a tak na sebe drobné žertíky nenechali dlouho čekat.

Rhiannon vytáhla Draca mezi ostatní tančící, než se následně ztratili někde v roku a kluci přemluvili DJ, aby zahrál populární ptačí tanec, k čemu se přidali téměř všichni bez ohledu na stav podnapilosti, což způsobilo nejeden záchvat smíchu.

Pro všechny to byl nezapomenutelný večer, když společně odcházeli, dostali na cestu speciální drink na účet podniku. Lehce alkoholický bublinkový nápoj, který byl tak kyselý, že ještě dobrých deset minut po vypití se jeden na druhého nedokázali podívat bez nějaké grimasy.

 

Noc byla teplá a oba byli ještě lehce zpocení z vydýchaného prostoru nočního klubu. Někde daleko za nimi na náměstí odbíjely hodiny. Bylo půl druhé ráno a chlapci se vraceli nočními uličkami do ovocné aleje, odkud se mohli bez obav přemístit.

Harry si nesl košili v ruce a nechápal, jak se ještě teď může lehce potit, venku bylo daleko příjemněji. Nakonec večer dopadl lépe, než si představoval. Podařilo se mu na chvíli na všechno zapomenout a skutečně si to užíval. Draco se ještě teď blaženě usmíval a lehce posilněný drinkem, který dostali při odchodu, se mu motal jazyk.

„Rhiannon je…ú-úžasná…já jsem věděl…že…spolu...budete vy-vycházet.“ Lehce škobrtnul a opřel se o kamennou stěnu.

„Jo, je úžasná jak ty.“ Poškleboval se mu bratr a měl co dělat, aby ovládl další smích, který mu už nyní klokotal v hrdle. Měl euforickou náladu a tak si ani on, ani Draco nevšimli dvou stínů, dokud se náhle nezjevili přímo před nimi.

„Nech si toho!“ ohradil se Draco a podařilo se mu se narovnat.

Oba strnuli.

Ze tmy na ně mířily dvě hůlky a maskovaní lidé v černých kápích nečekali.

 

 

08.05.2011 23:53:23
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one