Útok přišel znenadání. Chlapci to skutečně nečekali a tak byli v nevýhodě. V následující chvíli je oba srazilo kouzlo a oni se tak ocitli na zemi s odeznívající bolestí, jako po zásahu elektřinou.
Jejich protivníci neváhali, nedali jim šanci ani pomyslet na to, aby se chopili hůlek a vyslali další kletby.
Draca zasáhl do hrudníku první Cruciatus, Harry byl jako ochromený, o vteřinu později se sám potýkal s ukrutnou bolestí. Všechno v něm vřelo, jak na mučení reagovala jeho nová magie. Lapal po dechu.¨
Mezi jednotlivými návaly bolesti viděl, jak jeho bratra mučí znovu a znovu. Slyšel i ryk jejich nepřátel a posměšné volání, když je zasáhli poprvé. K jeho největšímu překvapení patřilo, že navzdory tomu všemu ucítil, když z nebe začaly padat kapky vody. Neuvěřitelný kontrast – déšť a kletba mučení.
Z dálky, a nebyl si jistý, kdy si toho vlastně všiml, zaslechl táhlé vrčení. Divný zvuk se k nim rychle blížil, přímo bleskovou rychlostí. Alespoň jeho uším to tak znělo.
Tělo mu znecitlivělo pod náporem bolesti a Harry došel stavu, kdy se jeho mysl odprostila a vše pozorovala jako neúčastný divák. Mezi rty mu splynul sten. Nekřičel, jen zhluboka vydechl a skrčil se s koleny u brady.
„Hej! Nechte je být.“ Vrčení se zastavilo jen kousek od chlapcových hlav. Dolehl k nim zastřený hlas plný vzteku, ale tak známý, že je až zamrazilo.
Harry se vytrhl z agonie bezmocnosti a natočil hlavu alespoň natolik, aby zachytil Dracův pohled. Ulevilo se mu, když mu ho bratr opětoval. Pomalu sbíraly své síly, ale šlo to ztěžka. Jejich protivníci se zaměřili na nově příchozí…
„Odstupte od nich, vy zbabělci.“ Vrčení nabralo na síle a chlapeckým uším znělo opravdu zlověstně.
Jako odpověď vyslali kletbu i na ní. Smáli se, protože ji považovali za snadný cíl, ale to jen do chvíle, než se první z nich vznesl ze země a několik metrů letěl vzduchem, aby na jedné straně uličky narazil na zeď, svezl se dolů a už se nepohnul.
Jeho společník se na ni vrhl s křikem, ale ona byla rychlejší. Využila setrvačnosti a proletěla na motorce kolem obou chlapců, sklonila jí akorát včas, aby se od ní odrazilo další kouzlo. V zápětí letěl stroj po zemi a smetl druhého čaroděje. Přišpendlila ho k zemi a omráčila.
Rain včas seskočila a nic jí nebylo. Otočila se zpátky k chlapcům a pomáhala jim na nohy. Draco už se téměř zvedal sám, tak natáhla ruku k Harrymu, zatímco si druhou sundávala ochranou helmu.
„Jste oba v pořádku?“ prala se vyděšeně, obezřetně sledujíc zpacifikované útočníky. Když se vrátila pohledem k nim, jeden jak druhý na ni v šoku zírali.
„Co to sakra bylo?“ ujelo jí z rozrušení, ale odpověď nepřicházela.
„Ty umíš čarovat?!“ vyhrkl náhle Harry, až téměř poskočila na místě, jak to nečekala.
Harry pomáhal Dracovi na nohy, protože to jeho bratru šlo velmi ztěžka. Jeho rozechvění, ale nemělo nic společného s mučením, alespoň pro tu chvíli. Vnímal příliv energie a tepla, které z ní sálalo, když se jí podíval do očí.
„Cože?“ tvářila se nechápavě. „To je jedno,“ zavrtěl v další chvíli hlavou, „musíte odsud vypadnout, než se ti dva proberou.“ Postrčila je na osvětlený konec uličky.
„Jo,“ přitakal konečně Draco. Jeho hlas byl podivně slabý. Jenže ne překvapený. Na rozdíl od Harryho necítil stejné spojení, jako bylo mezi nimi. Naopak vnímal nevoli a nedůvěru. Čím déle tam zůstávali, sílila. „Musíme vypadnout,“ řekl přímo Harrymu.
„Potřebujeme se dostat do sadu,“ vysvětlil Harry a Rain jen přikývla. Nebyla vhodná chvíle ptát se, proč tam. Znamenalo to, že budou muset projít kolem těch dvou – díky bohu – omráčených mužů.
„Postarám se o ně,“ řekla chladně dívka a přenechala váhu jeho bratra na Harrym samotném. Oba chlapci se teď navzájem podpírali a belhali se k sadu.
„Musím jít,“ zašeptal mu Draco do ucha, když procházeli kolem ní. Musel ho dloubnout do žeber, aby ho přiměl se rozejít. Bolelo je ho to jako čert. Měl sedřený celý levý bok, ale se zatnutými zuby dělal jeden krok za druhým. Hlavně aby se dostali co nejrychleji do domku za Severusem. Musí se dozvědět o téhle holce, a že je obelstila.
„Ale co ty?“ zarazil se Harry a nebýt dalšího šťouchance, nebyl by se od ní odtrhl.
Krátce se usmála jeho směrem: „Také se vypařím.“
Trochu sykla, když se shýbala k omráčenému čaroději, aby z něho s vypětím vlastních sil zvedla svoji drahocennou motorku. Prohlédla si bedlivě muže pod ní.
Rychle zhodnotila, že mu nic není, žádné otevřené zranění a tep byl také v normálu, jen ještě nepřišel k sobě. Se zaujetím se natáhla pro jeho hůlku, aby si jí prohlédla. Svíral ji pevně, tak mu ji nekompromisně vytrhla ze sevřených prstů.
Draco sebou trhnul a přidal do kroku, ale Harry ho brzdil. On viděl, jak se to udiveně prohlíží a pak se rozhlíží. Když jí nenapadlo nic lepšího, zlomila jí v půl a úlomky přehodila přes kamenný val do aleje.
„Není to tu bezpečné,“ připomněl jí, když došla i k druhému kouzelníkovi.
I jemu zkontrolovala tep a zběžně jestli mu nekrvácí hlava, než i jemu odebrala hůlku.
Oba bratři se zastavili v průchodu do sadu. Bylo to jen kousek od místa útoku – nebyla jiná možnost, že na ně čekali úmyslně.
„Měla bys jít s námi. Ochráníme tě,“ nabídl jí Harry a sledoval každý její pohyb. Znovu se na něho podívala a tentokrát ten příval energie už nezmizel.
Draco vedle něho ztuhl. Neschopen rozhodnutí, co by byla lepší varianta. Přivést ji sebou a naservírovat jí jejich otci, nebo ji držet co nejdál? Harry vypadal, že je jí posedlý, asi jako on a…
„Rhiannon,“ zaúpěl a prudce se rozhlédl všemi směry. Nelogicky se málem vrhl vpřed, kdyby ho bratr nezadržel.
„Nic jí nehrozí, je doma,“ ukonejšila jejího přítele shovívavě. Neviděla, jak sebou znovu trhnul, když se narovnala a udělala krok k nim. „Děkuji za nabídku, ale myslím, že dobrodružství už bylo pro jeden den dost. Projížďka mi udělá jen dobře.“ Usmála se, jako kdyby si nepřipouštěla, že stojí jen pár centimetrů od smrtijedů.
Oba chlapci na ní po takovém prohlášení zůstali svorně zírat s otevřenými ústy a každý v jiném duchu si pomyslel: To nemůže myslet vážně…
Myslela.
„Raději si pospěšte, než se proberou.“ Vyzvala je s obavami a znovu se sklonila k prvnímu tělu. „Nemusíte se bát, postarám se o ně, opravdu. Už jděte,“
Vstoupili do sadu a popošli ještě několik kroků. Když uslyšeli jak se motor znovu rozezvučel. Za okamžik se hukot stroje vzdaloval a s ním i jejich zachránce.
Právě včas, pomyslel si Draco, načež se oba přemístili.
Ještě tu noc zalarmoval Snape pár vybraných členů řádu a informoval Brumbála. Postaral se, aby oba chlapci dostali potřebné léky a vyslechl všechno, co mu byli schopni o celém incidentu říct.
Když se dostal na místo útoku, našel tam jen dvě bezvládná těla. Ani jeden ze smrtijedů po bližším prozkoumání nebyl schopen říct kdo je a jak se tam dostal. Nepamatovali si vůbec nic a ani za použití magie nedokázali dát dohromady žádnou kladnou odpověď. Vzhledem k tomu, že je Snape nepoznával, museli to být nějací noví členové a nejspíš se na to místo tam dostali pouhou náhodou. Kouzelná síť pod městem byla v tu chvíli tak zmatená, že je na pomezí aleje nedokázala včas varovat.
Oproti tomu ta žena se dostala na první místo ve Snapově seznamu podezřelých a požádal ostatní, aby jí našli a dopravili na bezpečné místo. Museli jí vyslechnout, ať už byla kýmkoliv.
Nic nebylo důležitější, než bezpečí jeho synů a ona mu musí prozradit, jak dokázala ošálit jejich systém. Za každou cenu…
25.08.2015 00:52:02
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one