Nepamatuji si chvíli, kdy jsme vystoupali po schodech. Nevím, jak se stalo, že jsme zůstali jen dva.

Temnýma očima mi zkoušel proniknout do mysli a já neschopná pohybu zůstala uvězněná mezi touhou otočit se, utéct a neschopností dokončit boj, který trval už tak dlouho.

„Zdá se, že jsem tě podcenil.“ Promluvil konečně.

Zorničky měl rozšířené pochopením.

„Takže celou dobu to byl on?“ Krátce se uchechtl.

S hrůzou jsem si byla vědoma toho, jak ustupuje k Oblouku. A také jsem viděla jeho poslední odhodlání. Udělám-li chybu, zničí mě.

Jsem dost připravená?

Zaváhala jsem.

Nepřítel se vrhl vpřed, až pozdě jsem si všimla jeho výhody.

„Gallahu!“ vykřikla jsem a zavřela oči.

Světlo, plameny a něčí hlas zaplavil celou místnost.

03.01.2011 00:57:51
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one