Lacrimosa: Kapitola čtrnáct - Fiasko

Po odjezdu Mergala se příliš věcí nezměnilo, i když jak se to vezme.

Díky lékům, které tu pro svou sestru zanechala a díky její nátuře se kupodivu rychle zotavovala ze zranění, která utrpěla. Magie byla vyloučená a tak se musela zkrátka obejít bez běžných léčitelských postupů, ale to pro ni jen málo znamenalo. Vždyť za všechny ty roky už byla zvyklá této výjimečnosti v její anatomii a pak, mohla to brát i jako rozumný trest. Nicméně jejich pověst léčitelů tak vzrostla a madam Pomfreyová to mohla jen tiše obdivovat. Nahlas to bylo vyloučeno. Eleri nesnesla jakýkoliv zájem a tak brzy všichni přišli na to, že od své nehody je popudlivá a s nikým se nebaví. Byla neustále zamračená a téměř nikdy se neusmívala.

Nikomu nevadilo, když požádala Brumbála, aby se mohla vrátit do klidu svých pronajatých pokojů ve vesnickém hostinci. A možná se jim i víc ulevilo, tahle její nevraživá nálada nebyla zrovna příjemná, i když zájem tak rychle přišel s jejím zraněním, tak rychle i odešel. A tak se brzy ztratila i z podvědomí ostatních, vídali jí dál jen ve chvílích, když chodila za Brumbálem do ředitelny, kde i nadále pokračovali se spoluprácí.

Navíc se do toho všeho zamotalo ministerstvo, které na ni tlačilo, aby se lépe starala o vztahy mezi těmito dvěmi institucemi. Bylo opravdu otravné dopisovat si s novým ministrem, tedy spíš jeho zástupkyní a hledat nějaký neutrální tón, kterým bude Brumbálovi sdělovat jak pokračují rozvleklá jednání. A náladu jí ani nepřidával fakt, že už koncem měsíce se bude muset vypravit do Londýna, aby osobně navštívila ministerstvo a pak jí čeká její první správní rada Bradavic, kde předloží výsledky své práce.

To bude otrava. Alespoň měla představu, jak tahle byrokracie funguje.

Od chvíle, kdy vyhodila Harryho a Draca z ošetřovny už za ní znovu nepřišli. Jen ji vždy propalovali pohledy kdykoliv se míjeli, byť si dala záležet, aby to bylo jen z dálky. Stále se chovala odtažitě s nezájmem a chladně. Myslela jen na to, aby se brzy mohla dostat domů.

Myslela na Mergala a slib, že pomůže ochraňovat ostatní zde, jenže jak je mohla chránit a hlavně Harryho když by se mu přiblížila? Nechtěla dát průchod citům, které ji k němu poutaly a tak se obrnila ledovým klidem a rozvahou. Lepší bude, když jí bude nenávidět, tak jako Draco, pak mu na ní nebude záležet a až odejde, nezpůsobí mu bolest, ani zármutek.

Tohle vědomí jí v tom jen utvrzovalo, ačkoliv jen stěží mohla vědět, že na to už bylo pozdě. Odvrhovaný přítel už si jí teď vážil a opravdu se strachoval, když ji viděl procházet školními chodbami a občas zatínat ruce bolestí. Neuniklo mu to, musela trpět.

Pokoušel se o tom mluvit se svým bratrem, nebo otcem, ale vždy to vyšlo vniveč a nebo to zavrhl dříve, než to mohl vyslovit. Oni to nechápali, neměli jí rádi, Draco zcela určitě a dával mu to otevřeně najevo.

Tak se jen mračil do svého talíře a trápil se myšlenkami na to, že ho teď musí nenávidět i ona. Vždyť kvůli nim jí Nagginy našel a ublížil jí. Zcela chápal, že mu to dávala za vinu, i když ho to velmi mrzelo.

Tak to šlo vše dál do doby, kdy brumbál přišel s dalším unikátním nápadem.

Celé to začalo vlastně nevinně.

 

Byl pátek a všichni tři se sešli ve sklepení u večeře. Otec jim objednal něco vhodného a tak všichni dostali, nač měli chuť.

Harry dostal vejce natvrdo a pečený chléb, ničeho se nedotkl. Ačkoliv se dal do loupání skořápky a náramně mu pomáhalo bušit do ní vidličkou. Mračil se u toho a zamyšleně pak pozoroval výsledek své práce.

Snape si četl jeden z časopisů, které mu dnes přišli a Draco vyprávěl co je nového u Rhiannon. Avšak když už se asi po dvacáté ozvalo zaťukání a Harry se znovu zamračil, odložil jeho otec rozečtený článek a pohlédl na něj se zvednutým obočím.

„Něco tě trápí.“ Řekl a ani to nebyla otázka.

Draco také odložil příbor a zamračil se na bratra. „Ale no tak, už toho nech. Je hloupé trucovat kvůli něčemu tak malichernému.“

On si s tím servítky rozhodně nebral.

„Jen proto, že jsi vnímavý jako poleno to ještě nemusíš zveličovat.“ Rozzlobil se na něho bratr a zuřivě se chopil své sklenice s limonádou.

„Vysvětlí mi někdo o co tu jde?“ zeptal se Snape s nepříjemným nádechem chladu.

Oba chlapci po sobě střelili pohledem, Harry se zamračil.

A tak začal Draco vyprávět.

„Harry má vztek, že se s ním ta Velšana nebaví. Vyhodila ho z ošetřovny, když za ní byl.“

„Od někoho, kdo si nepotrpí na předsudky k mudlům je pokrytecké, když tak nazýváš jí.“

„Není pokrytecké říct o někom něco nevhodného, když se nevhodně chová. A tahle se tak rozhodně zachovala. Měl jsi ji slyšet Severusi.“

Avšak jejich otec na to nereagoval.

 „Ty jsi s ní chtěl mluvit Harry?“ Zeptal se Snape a zadíval se do chlapcovi tváře.

Ten nabručeně praštil se sklenicí o stůl a trochu z ní vyšplíchlo.

 „Když to musíš vědět, tak jsem chtěl. Vím, že vy dva jí nemusíte, ale to ještě neznamená, že si nevážím toho, co pro nás udělala.“

Snape se na něho vážně zadíval. „Chceš o tom mluvit?“ zeptal se.

Harryho prostoupil vřelý pocit vděčnosti a zároveň se trochu uklidnil. Byl otci vděčný, dával mu najevo, že s ním klidně bude mluvit o čemkoliv, přestože ani on Eleri zrovna rád neměl.

„Chtěl jsem mluvit s ní, předtím jsme spolu..no docela vycházeli. Myslel jsem, že bych se  jí mohl třeba omluvit, vím, že je na tom špatně. Chtěl bych pro ní něco udělat.“

Draco zakoulel očima: „Nebelvírský syndrom děkování, Merline pomoz. Myslím, že ti dala jasně najevo, že už s tebou nikdy mluvit nechce, nebo se snad pletu?“

Snape se na něho prudce otočil a pak se znovu zadíval na Harryho, v očích mu zahořely jiskřičky vzteku.„Co ti řekla?“

Harry pokrčil rameny. „Vlastně nic.“

Zmijozel do něho dloubnul, „pokud to tátovi neřekneš, udělám to já.“

„Draco, to by -.“ Začal Snape, ale to už chlapec znovu pokračoval.

„Řekla doslovně, že jí nezajímá nic, co by jí kdy mohl říct a aby vypadnul. Jak sprosté chování, velšani jsou tak přízemní a vulgární.“ Přisadil si svou.

„Ona není -.“

„Myslím, že jsme jasně viděli, jaká je. Probuď se Harry, my jí nic nedlužíme.“

Jejich hádku přerušil Snape.

„Tebe trápí, že ti to dává za vinu.“ Zkonstatoval prakticky celý problém, který jeho syna už několik dní mučil.

A tak Harry přikývl a aby předešel Dracovu posměchu, ještě dodal: „Nemělo se to stát a chápu, že mě teď nenávidí.“

Snape sevřel pevně rty a jeho oči se staly hluboké, jako tmavé tunely. Chytil svého syna za ruku a na chvíli jí sevřel.

„Ať už se stalo cokoliv, nebyla to tvá vina. A je od ní bezohledné, že se k tobě tak chová. Pokud stojíš o to si s ní promluvit, pomůžu ti. Promluvím si s ní nejdřív sám.“ Ke konci už mluvil velmi zlověstně a přesně tomu odpovídal i jeho typický způsob mluvy, držení těla a ledová póza, kterou, jak si Harry uvědomil, měli ti dva vlastně společnou.

Zavrtěl hlavou.

„To nechci.“

Draco také třískl se skleničkou, plnou vína a nedbal na střepy.

„Tak co teda chceš? Fňukáš tady, že-.“

Jeho slova pohltil hluk plamenů a čehosi, co se přenášelo krbem.

Byli přerušeni a tak se jejich hádka musela odložit na neurčito.

 

O pár minut později je krb vynesl do ředitelny, kde je Brumbál uvítal.

Na stole se před ním hromadily listiny, za oknem se rozzuřila sněhová vánice – první v letošním roce a všude kolem podřimovali bývalý ředitelé.

Eleri stála za ředitelovým křeslem a dívala se z okna, něco mu zrovna říkala, když se postupně začali scházet a tak se k nim otočila čelem.

Na sobě měla rozepnutý a trochu provlhlý těžký cestovní hábit, podšitý kožešinou. Černé vysoké šněrovací boty, kalhoty a jakýsi krunýř, či uzavřený a utažený korzet s kazajkou, který držel pohromadě její rány. Kůže na rukou byla hladká, ale bílá jako papír, stejně jako barva jejího obličeje. Vypadala tak křehce a slabě, jako by měla každou chvíli omdlít.

Přivítala je chladným přikývnutím a pohledem, který byl prázdný a nic neříkající.

Pak se otočila na Brumbála a pohledem jej prosila, aby jí poslal pryč. Ten to sice vytušil, ale zavrtěl nesouhlasně hlavou.

„Budu rád, když tu zůstaneš, budu tě potřebovat.“

Místo odpovědi svěsila hlavu a bez toho, aby si ostatních všímala přešla kolem ředitele a sedla se i boku k jeho stolu. Uchopila pohár s kořeněným teplým vínem, který sytil vzduch libou vůní a napila se. Rudé víno jí přesto nedokázala rozproudit krev v těle a tak byla dál nepřirozeně bílá.

Ředitel se na ni starostlivě zadíval, než se obrátil na ostatní a pokynul jim, aby se také posadili. Nabídl jim čaj a sendviče a pak se mile na všechny usmál.

„Omlouvám se, že jsem vás vyrušil od večeře. Chtěl jsem s vámi probrat něco důležitého. Jde o Luciuse.“

Draco překvapeně zamrkal a nebyl rozhodně jediný, který začal propalovat Brumbála. Jak si mohl dovolit mluvit o něčem tajném před ní? Vždyť ani nebyla v řádu. Byla Velšana, mohli jí věřit?

„Severusi, jak víš, v neděli proběhne zde na hradě jednání správní rady. Lucius má být přítomen, potřebuji, abys vzal chlapce někam ven, nebylo by rozumné, aby se tu setkali.“

Eleri odložila prázdný pohár a trochu se zavrtěla. Popravdě jí v boku nepříjemně píchalo a cítila lezavý chlad ve všech kostech. Nagginyho jed měla dosud v krvi a i když měla nyní vyšší teplotu než ostatní zde v místnosti, byla jí zima.

A nepomohl ani pocit, že přes veškeré odhodlání cítila potřebu vzhlédnout k Harrymu. Prudce vstala a omluvně se podívala na Brumbála. Musela se jít zahřát ke krbu. Přitáhla si plášť blíž k tělu a sevřela jeho švy. Nevnímala, kam se stáčí hovor. Jen tam stála nekonečně dlouho a myslela jen na tu podivnou sílu, která jí myšlenkami i tělem táhla k Harrymu. Potřebovala se na něj podívat, zjistit, že je v bezpečí, že se má dobře. Bojovala s tím, bojovala se sebou.

Vyhrála, roztřeseně, ale ano.

Albus na ni promluvil a trvalo jí pár vteřin, než se na něho dokázala soustředit. Chtěl vědět, jestli Nagginy při svém útoku něco řekl hadí řečí a jestli mohl tušit, že tam Severus a jeho synové jsou.

Tohle bylo vlastně poprvé, co se jí zeptal přímo. Patrně chtěl pročistit vzduch, který cítil, byl mezi nimi napjatý čím dál víc.

Musela pevně sevřít lem svého pláště a pak se šla znovu posadit. Bezděky si promnula bolavé klouby na prstech.

„Nebylo na tom nic zvláštního. Měl hlad, Fenrir a ostatní se schovávali v tunelech pod městem a on byl s nimi aby udržel morálku, tou částí Londýna jen procházeli,přesouvali se. Nevím kam. Nevěděli nic o ostatních. Když mě…hm, ochutnal, nemyslel na nic.“ Shrnula to stručně a věcně. Její tón byl bez emocí a přesto sebou trhla, když se dostala k tomu, jak jí ublížil. Sevřela ruce v místě, kam se jí zakousl a přimhouřila oči.

Snape ji bedlivě pozoroval vlastně celou dobu to podvědomě dělala a tak mu nic neuniklo.

„Jsi si jistá tím výkladem? Je důležité, abychom s tím počítali.“

Eleri se překvapeně zasmála, bylo to spíš kruté pobavení. Odsekla zcela automaticky a nevědomky.

„Mohu opakovat jeho slova a myšlenky. Jen nevím, jestli tomu budete rozumět.“ Ušklíbla se.

„Já ano.“ Ozval se Harry a bylo to vůbec poprvé, za celý ten čas co promluvil.

Eleri se neudržela a úkosem na něho pohlédl. Pevně sevřela čelisti a rty se jí zešikmily do jediné linky. Pak pohledem uhnula a byla v tom tupá přezíravost.

Prsty uvolnila a zabubnovala s nimi o opěradlo židle.

Brumbál je oba sledoval a pak se znenadání zeptal Harryho: „Jak jsi na tom s hadím jazykem, chlapče?“

Ale to už byla řada zase na Snapovi a Dracovi, aby něco řekli, nebo alespoň vyjádřili znechucení.

„Albusi, tohle není nutné.“ Řekl krátce Severus.

Jenže ředitel si už oba hadí jazyky v místnosti prohlížel. „Eleri vím, že to není vaše práce, ale napadlo mě, že byste mohla ověřit správnost slov a významů, které se Harry musel naučit sám.“

Vzhlédla k němu a zamračila se.

„To opravdu není má práce. Musíme myslet na zasedání rady, nemám čas na zbytečnosti.“ Zaprotestovala.

„Zbytečnosti!“ vyhrkl Draco a nakrčil lehce noc. Byl jasně vidět jeho nynější postoj. Velšanka!

Snape se na ni ostře podíval.

Brumbál zvedl obě ruce a zářivě se na ni usmál.

„Byl bych opravdu rád, ne snad, že bych podceňoval Harryho schopnosti a schopnosti jeho hádka, ale vy tomu rozumíte víc. Eleri, prosím.“

Sevřela pěsti a chtěla říct něco ostřejšího, když se jí obličej zkřivil bolestí a tak se raději odvrátila.

„Proč se tím má zabývat, pokud mluví s hadem, nepotřebuje mě.“ Zašeptala po chvíli a znovu nastavila tvář světlu. Byla snad ještě bledší a průsvitnější.

Severus se zatím zdržel jakýchkoliv komentářů, on už o tomto rozhodnutí věděl a vyjádřil k němu své stanovisko, když to s Brumbálem probírali. Přesto se sotva mohl udržet, když někdo osočoval jeho syna. A když se přičtou události od večeře…

„Nejsem si jistý, jestli by měl vyučovat mého syna někdo, kdo není schopný se postarat sám o sebe a přijmout následky svého jednání.“

To bylo pro Eleri už skutečně dost, i když to nedala najevo, přijala tuto výtku a hluboce se jí dotkla. Co o ní vědí, nevědí nic..a až tohle skončí bude šťastná doma ve Walesu. Nemusí jí záležet na ničem co řekne Snape, Draco nebo Harry. Nebo Brumbál.

„Je to opravdu nutné?“ zeptal se jí unaveně.

Ušklíbla se a pohodila hlavou. Kdyby jen věděli…

„Je to pravda, pane. Tohle by vám řekl kdokoliv. Pokud se schopen mluvit s hady, nebude jejich řeč žádným tajemstvím.“

„A kouzla?“ vyhrkl chlapec o kterém se tu vlastně všichni bez obalu bavili, jako by tu ani nebyl. „Jak mám čarovat v hadím jazyce.“

Eleri se na něho konečně pořádně podívala a pak zvedla obočí. „Jak to mám vědět?“

25.04.2010 01:18:20
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one