Lacrimosa: Kapitola osmá - Druhý den

Ještě pořád se mračila, když stála v ředitelově pracovně a zahlíželi na ní všichni ti muži.

Evidentně čekali, že něco přijde.

„Trvám na svém, pane, že bych měla odejít.“

„To nepřipadá v úvahu, Eleri. Prosím posaď se, myslím, že to tak bude pro všechny pohodlnější.“

Nakrčila nos a vypálila chabou obhajobu. „Není tu dost místo pro všechny.“

Další zavrčení, mávnutí hůlkou a nebylo na co se vymlouvat. Snape se na svého syna, který křesla vyčaroval podíval poněkud káravě. Ale nijak to nekomentoval, ani Harry ne.

Ve skutečnosti hořeli netrpělivostí a tahle hra jen všechny unavovala.

„Takže, chtěla jsi nám myslím vysvětlit to, co se stalo.“ Apeloval opět Brumbál a sám se usadil za svůj pracovní stůl.

Pohodila hlavou a sevřela ruce v pěst. „A proč? Vy odpověď znáte, vždycky jí znáte.“

Ředitel prokázal jako vždy svůj takt a přešel tuto hozenou návnadu k další hádce.

„Prostě jen pravdu.“ Vzdychl a promnul si nyní unavené oči.

Na chvíli jí dokázal vyvést z rovnováhy, že měla strach, jestli toho na něj není moc. Ale pak si uvědomila, kdo tento muž je a kdo jsou ti ostatní.

„Vy byste mi snad uvěřil?“ zeptala se sarkasticky až se sama divila, kde se to v ní bere, vždyť dosud se chovala mírně.

Jenže to byl Severus, který konečně promluvil. Do té doby jen naslouchal a pozoroval. Přemýšlel

„Zkuste to.“ Zavrčel temně a pokynul svým synům, aby se usadili do křesel. Sám pak s pohledem upřeným na ni také usedl do jednoho z nich.

Byl to snad jeho hlas, nebo jen prosté konstatování, co ji vzalo všechen vztek. Cítila se klidná a prázdná.

Pokrčila lhostejně rameny.

„Neumím to vysvětlit.“ A pomalu, pomaloučku se usadila z boku ředitelova stolu a cítila, jak napětí z jejího těla se hromadí kdesi u srdce. Připadala si tak neskutečně stará a mrtvá uvnitř.

Mlčeli a čekali.

Odvrátila hlavu když znovu promluvila: „je to asi má přirozená schopnost. Ani nevím, že tak mluvím, jen to vnímám a odpovídám. Když chci něco říct, jakkoliv, tak to prostě jde.“ Mumlala. „Nemusím být zmijozelův dědic, abych uměla mluvit hadí řečí.“

„A co tedy?“ zeptal se Harry, snad podpořen tím, co právě řekla.

Zvedla k němu oči a i když byly tolik bez výrazu jako celá její tvář, věděl, že mu nelže.

„Jsem z Walesu a dřív, než řeknete, že to je jedno, měli byste si uvědomit co to znamená. U nás nemáme rozlišení pro to dobré a to špatné. Věci, které přicházejí mají smysl… tedy většinou. Umím mluvit několika jazyky a nedělá mi to potíže.“ Pak se odmlčela s pohledem upřeným na Fawkese. Kousala se ze vnitř do tváře a myslela na domov. Tedy spíše na místo, kde by měl být.

Zatřepala hlavou a podívala se na mistra lektvarů. „Neočekávám, že to pochopíte.“

Neodpověděl a jen se na ni díval.

Přesto neměla pocit, že by na ni zkoušel nitrozpyt tak, jako předtím ředitel.

„Na čí straně tedy jste?“ zeptal se Draco a znovu si prohlížel její ruce, jako kdyby mohl proniknout svým pohledem skrz látku na předloktí.

Znovu si vyhrnula rukávy. „Nejsem na ničí straně, protože evidentně není nikdo na té mé.“ Zavrčela.

Brumbál si odkašlal a přilákal tak její pozornost. „Nesoudíme vás.“

„Ale vypadá to tak.“ Smutně vydechla a znovu se propadla chtě nechtě vzpomínkami do minulosti. „Co bych měla udělat ještě, abyste mi uvěřil? Nebo snad vy?“

Vstala z křesla a podívala se postupně na všechny. Nakonec opět provrtala Brumbála svým nevraživým pohledem.  „Vy jste mi nahlédl do mysli, takže pokud uznáte za vhodné cokoliv dalšího říct, pochopím to. Pokud už mě tu nebudete chtít, stačí když mi pošlete vzkaz. Vy víte kam.“

A s tím odešla a nechala všechny za sebou, nikdo ji nezdržoval ani na ní nepromluvil.

„Severusi, co si o tom myslíš?“ zeptal se znenadání ředitel.

 

Eleri nebyla zpátky ještě ani hodinu, když jí přišel opravdu vzkaz. Ale jeho znění bylo úplně odlišné od toto, které očekávala.

Brumbál jí skutečně nahlédl do hlavy a viděl všechny její vzpomínky, které jí trápily, které tajila i ty, o kterých nevěděla. Byl překvapen, když mohl posoudit, co se v Eleri skutečně ukrývá a znovu se musel obdivovat její trpělivosti a neobvyklé cestě, kterou si vybrala.

Někdo, koho potkala tak těžká osobní tragédie byl přeci jen schopný jít dál, ačkoliv to nebylo jednoduché. Musel se v duchu poklonit její odvaze a přivřít oči nad nerozumností, která tak jako to ostatní postupně přicházela.

V lístku stálo obyčejné pozvání na další den, kdy se měli zabývat teorií některých složitějších kouzel. Podle očekávání jim to mělo zabrat celé dopoledne.

Když si tento jednoduchý vzkaz přečetla, byla překvapená, že ji ještě pozvali. Ale kdo ví, třeba ji chtějí jen mít pod dohledem? Jak sama řekla, kolikrát potkáte hadí jazyk?

Sedla si na okraj postele a svěsila hlavu do dlaní. Měla by tam ale chodit? Znovu pocítila to mocné prázdno v sobě a roztřásla se pomyslným chladem.

Skrz pečlivě udržované hranice disciplíny se prosmýkl smutek a ze rtů jí unikl krátký sten. A protože už to nedokázala dále dodržet, upustila vzkaz na podlahu a zhroutila se do podušek, kde se ztlumily její vzlyky.

 

Když ráno vstala a vykonala svůj obvyklý rituál příprav, spočívající v krátké sprše a lehké snídani, vydala se na cestu do hradu. Šlo se jí pomalu a těžce, usnula až pozdě k ránu a cítila, jak se na ni ta únava podepisuje. Spala sotva tři hodiny.

Na pozemcích se chvíli zasnila s pohledem upřeným na cimbuří a věže a znovu jí zaplavil pocit marnosti. Co zde skutečně pohledávala? Jak jí jen mohlo napadnout, že by se vůbec kdy mohla k tomuto ctihodnému sídlu byť jen přiblížit? Nebo k Brumbálovi?

V té chvíli byla asi nejvíce  pokušení se otočit a odejít, prchnout.

To by ovšem nesměla narazit na Mauru – učitelku Obrany.

„Dobré ráno,“ pozdravila jí nadšeně a vesele, zatímco se vyhýbala závějím a poskakovala ven z lesa. „Byla jsem si zaběhat, je to tak uvolňující po ránu. A les je opravdu kouzelné místo.“ Vyprávěla vesele.

Eleri jí stěží dokázala odpovědět, jak se v ní ještě všechno svíralo.

„Jak vidím, míříte do hradu, smím jít s vámi?“ vyptávala se blondýnka a prsty projížděla rozcuchané vlasy. Jako vždy nechybělo nějaké to pírko, ačkoliv byl její zjev jinak velmi umírněný. Dalo by se říci.

„Samozřejmě.“ Kývla v odpověď a tak se chtě nechtě dali opět do pochybu.

Eleri se sotva stačila vzpamatovat z toho, že je uvnitř hradu, když nová učitelka se stejným nadšením neustále něco vyprávěla. Eleri se nejednou přistihla, že jí skoro neposlouchá, až nebylo vyhnutí.

„Co o tom soudíte vy?“ zeptala se právě Maura.

Prošli vstupní síní a ocitly se takřka na dosah místu, kde právě začínali snídat i někteří další studenti. A aby neštěstí nechodilo samo, právě se k němu blížili i Harry a Draco, kteří když ji spatřili se zarazili u schodiště vedoucím ze sklepení.

Draco pevně semkl čelist a Harry nevědomky o něco zvýšil držení těla. Eleri se snažila nijak na sebe nepoutat pozornost, ne snad, že by to šlo.

„Myslím, že kouzelníci poskytují příliš velký zájem pro tyto tvory. Ve skutečnosti mají raději nezávislost a svobodu.“ Odpověděla roztěkaně na otázku a dřív než jí stačila nyní již pořádně naštvaná Maura odpovědět, rozloučila se s ní a co nejrychleji se vydala do ředitelny. Na oba chlapce se ani nepodívala, nedokázala se přinutit. Cítila ovšem v zádech jejich upřené pohledy a ještě o něco více zbledla, když už byla mimo jejich dosah.

Byla tak slabá, že jim ani nedokázala čelit? Co jim asi řekl ředitel o její schopnosti přejímat cizí jazyky?

Její kolegyně tam zůstala chvíli stát, pak něco zavrčela o nevídanosti a vydala se také pryč. Byla opravdu vytočená, takový podle ní, hloupý názor  o svobodě a nekonfliktnosti v zájmu hipogryf byl podle ní nesmyslný. O tom si ještě budou muset promluvit, třeba když jí vysvětlí nové stanovisko, lépe jí pochopí.

Harry se naklonil blíž k bratrovi: „Musí jí věřit, když jí dovolili tu být. Co myslíš, že skutečně viděl?“

„To nevím,“ vrčel v odpověď druhý chlapec, „ale ať je to cokoliv, mě tedy nepřesvědčila. Nelíbí se mi.“ Mračil se.

Harry se ještě jednou podíval nahoru na schody, kde už nikdo nebyl a zavrtěl hlavou. „Já nevím.“

19.02.2010 02:12:58
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one