Lacrimosa: Kapitola třetí - Pastýřka

Pastýřka

 

 

Vlak vyjel z města a projížděl krajinou, které se táhla kolem. Žádné hory, kopce a ani řeky. Všude kolem byla jen líná zeleň, hospodářská pole a v dálce pokračující koleje, po kterých se mnoho studentů vydávalo do Bradavic.

Harry a Draco sdíleli jedno kupé společně s Ronem, Hermionou a Goylem. Byla to vcelku nezvyklá kombinace a tu a tam když někdo procházel kolem, nad tím musel zavrtět hlavou.

Světlovlasý chlapec se opíral zamyšleně hlavou o sklo a na kolenou měl z poloviny popsaný pergamen. Harry hrál s Ronem kouzelnické šachy, ačkoliv bylo jasné, kdo opět vyhraje.

Hermiona si povídala s Goylem, ale jen do chvíle, než bylo na čase dostát svým prefektským povinnostem. Pak vstala a lehce si odkašlala.

„Myslím, že je čas jít zkontrolovat vlak a převléknout se do hábitů.“ Pohlédla na Rona, který se jen lehce začervenal. Přikývnul a také vstal, aby jí pomohl sundat kufr.

Draco se významně podíval na Harryho, který se najednou cítil poněkud rozpačitě.

Také vstal a z příručního zavazadla vyndal pečlivě složený hábit.

Ron na něj jen překvapeně pohlédl, když se takto začal chystat: „Harry, já -..promiň, ale tohle je jen pro prefekty, nemůžeš jít s námi.“

Draco se trochu zakuckal, ale jinak na sobě nedal znát pobavení, které muselo jisto jistě přijít.

Harry nervózně přešlápl a dokončil úpravu své garderoby, když narovnal límec, zaleskl se jeho nový prefektský odznak Zmijozelu hned pod dvojím erbem jeho koleje.

Ron vydal zvuk podobný dávivému kašli, od čehož mu s radostí pomohl Draco, i když tato rána nebyla nikterak povzbudivá.

Hermiona vzhlédla a pak také zalapala po dechu.

„Já vím, Rone.“ Zamumlal Harry.

Jediný Goyle nevypadal překvapeně, ale možná to bylo způsobené tím, že ho zaujal jakýsi Hermionin mudlovský časopis a tak to ani nepostřehl.

 „Kdy jsi nám to chtěl říct, Harry? A jak je to dlouho co..“ vydechla jeho kamarádka a chytila se rudovlasého chlapce za ruku. Ten zarytě mlčel a jen na něj zahlížel.

„Je to už pár dní. Brumbál nás zavolal do své kanceláře, nečekal jsem to, ale Draco a já jsme letošní prefekti.“

Draco ovšem zaprskal a pak poněkud hruběji oslovil svého bratra: „Nečekal jsi to..“ poškleboval se mu.

Harry se na něj jen se smíchem obrátil: „Ne každý je jako ty.“

„Ale je to rozumné? Při tom všem..vždyť nemůžeš kouzlit!“ ozvala se znovu jeho kamarádka.

„Je to Zmijozel, Hermiono.“ Vyslovil konečně Ron a tím ukončil jejich diskuzi. Všichni museli uznat, že to bylo to nejrozumnější co mohl říct. Dost věcí se tím měnilo, když to přiznal.

„Ne snad, že by to bylo jednoduché, ale znáš Harryho, on to zvládne. Sama si říkala, že je to dost nefér, když nemůže být s námi. No ne?“ a otevřel dveře od jejich kupé.

 

Schůzka prefektů byla vždy pořádána v přední části vlaku, téměř hned za lokomotivou. Harry byl asi jediný, kdo tuto událost prožíval poprvé. Všichni ostatní byli z jeho přítomnosti překvapeni, ale nikoho ani nenapadlo cokoliv říci nahlas.

Zmijozelský odznak prefekta na jeho hábitu byl.. no působil na všechny podivně. Až si on sám říkal, jestli se tím mění názor ostatních na jeho, jako člověka.

Musel tedy čelit pohledům ostatních a co hůř, všech které potkal cestou vlakem. Reagovali různě, ale dost mu pomáhalo, že byl Draco vždy někdy poblíž.

Této menší sešlosti prefektů se účastnilo i několik profesorů, kteří také jeli vlakem a dohlíželi na bezpečnost studentů, jak řekl Brumbál.

Voldemort si klidně mohl usmyslet, že si takovou příležitost nenechá ujít…ačkoliv. I nadále držel všechny své nohsledy z dosahu Anglie, byli na kontinentu a vyčkávali, než je zavolá.

Všichni si jí všimli téměř ihned když vešli, ale jen u dvou z nich to vyvolalo ohromené reakce.

Draco na chvíli vytřeštil oči a pak měl co dělat, aby stačil svou mysl uzavřít a ovládnout se dřív, než by se mohl nahlas rozesmát. Harry pro změnu počítal s tím, že by mu mohla připadat legrační a tak nasadil spíš masku ledového klidu, pokoušeje se o stoický výraz svého otce.

„Už se těším, až budu moct vyprávět otci o naší schůzce.“ Zamumlal Draco a šel se usadit vedle Hermiony.

Harry ho ke své lítosti nestačil přerušit, ani mu naznačit, aby si z toho přestal dělat legraci. Jak se zdálo, bylo to zbytečné. Mohl jen doufat, že ho tato dohazovačská hra omrzí.

Nová profesorka obrany byla rozhodně opakem Severuse.

Měla světlé, krátce střižené vlasy, které se jí ježily a rozbíhaly všemi směry, tak že vypadala, jako kdyby jí zasáhl blesk. Nebyla vysoká, spíš menší a nebyla ani vychrtlá, jako byl poslední módní hit těchto lidí. Její kulatý obličej byl dobromyslný, ačkoliv většinu času vypadala zasněně a pohrávala si s pírky na svém rukávu.

Měla také ráda pestré barvy, a jak se dalo poznat..rozhodně i peří. Ačkoliv přirozeně jen jeho napodobeninu, nic z živého zvířete by si na sebe nevzala. Měla jím bohatě ozdobený fialový hábit. Na nohou měla obyčejné tenisky.

Skutečně zajímavý obrázek, Harry tušil, že z toho se stane oblíbená zábava dřív, než mu to Draco svým komentářem naznačil.

Proč proboha Brumbál nesežene někoho, kdo by byl skutečně kvalifikovaný a normální? Jako by nestačil Aran minulý rok a ti další před ním…s výjimkou Remuse a Snapea, který jen „zaskakoval“ a asistoval.

 

K překvapení všech se cesta vlakem opravdu obešla bez jakýchkoliv komplikací. Ačkoliv  Harry byl skutečně napjatý a ke konci cesty ho z toho už silně rozbolela hlava a nebylo divu, na jeden den toho začínalo být příliš.

Ale vyhlídka, že už brzy bude znovu v Bradavicích ho těšila. Možná by si našel čas, aby požádal svého otce o trochu lektvaru. Nebo to prostě vydrží.. zaspí to. V jeho novém pokoji.

Ještě svým přátelům neřekl, že bude žít půl času ve Zmijozel a půl v Nebelvíru..

A pak konečně dorazili do Prasinek.

Krátce se pozdravili s Hagridem a počkali, než všichni studenti nasedli do kočárů a pak se i oni vydali vstříc hradu. Harry si konečně uvolněněji vydechl, když byli za branou, stres jen o maličko ustoupil, aby jej mohl vystřídat jiný, když pohlédl letmo na své přátele.

 

Zařazování prvňáčků proběhlo v klidu, ačkoliv letos více než kdy jindy bylo poznat, že jich je míň. Rodiče se je báli poslat do školy. Harry seděl vedle Draca u Zmijozelského stolu a snažil se dorozumívat se posunky s Ronem a Hermionou. Tu a tam vzhlédl k učitelskému stolu, aby zahlédl svého otce, bylo to milé..vědět, že tam někdo je.

Snape ovšem vypadal stejně nepřístupně, jako vždy. Jen jeho synové mohli rozpoznat na co by tak skutečně mohl myslet, když se jejich pohledy setkaly na vteřinu v přeplněné síni.

„…rád bych zde přivítal novou učitelku Obrany proti černé magii…“ odříkával ředitel, načež se ozval slabší potlesk. Bylo to už tak ohrané, že to nikoho nepřekvapovalo.

Draco znovu dloubl do svého bratra, aby mu mohl připomenout své škodolibé potěšení nad nově vyvinutými událostmi.

„Letos si užijeme spoustu zábavy.“ Prorokoval.

17.01.2010 03:02:14
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one