Byla to Raguel, kdo jako první vstoupil do poloprázdné ulice.

Na chvíli její ruka vzlétla ke krku a postupně putovala na místo, kde měla srdce. Poznávala vše a bylo to tak jasné, jako kdysi. Vzpomínky zaplavovaly její duši, ale ona je vědomě umlčela. Spojení mezi sestrami by umožnilo, aby to vycítily a to ona nechtěla.

Místo toho se donutila usmát a otočila se zpět do podzemního vchodu. Pokynula jim a pomohla na povrch nejprve  Lucian a pak i Sariel.

Vzbudila v sobě svou zvláštní sílu, kterou dodávala naději všem potřebným a notnou dávku tohoto citu vyslala k Lucian. Ta poněkud rozechvěle hleděla kupředu a jako první udělala několik kroků do prostoru, než se také zastavila.

Byla velmi zmučená obavami, ale na povrchu chladná a neprostupná. Jen zkušený pozorovatel by její váhání odhalil.

Noc byla temná a pod mrakem. Město bylo ztichlé, spící, až na pár výjimek.

Sariel věnovala své andělské sestře jeden pohled s pozvednutým obočím, snad němou otázku. Ta ovšem jen zavrtěla hlavou a kývla směrem k upírce.

„Nemusíte to dělat, mohu tam jít sama.“ Zašeptala ona.

Raguel si dovolila přistoupit o něco blíž a pro jistotu si přitáhla svá temná křídla těsně k tělu.

Zadívala se jí bedlivě do očí a po chvíli ji uchopila za rameno a znovu nechala proudit vlnu emocí skrz její sevření. Naděje viditelně pomáhala.

„Neopustíme tě, navíc jak se zdá, můj svěřenec je právě tam,“ dodala s letmým úšklebkem.

Sariel sykla a na okamžik zavřela oči. I ona ucítila to jemné chvění ve větru. Skutečně mají dnes večer práci a nebude jí zrovna málo.

„Půjdeme s tebou,“ řekla a probírala se zpět k plnému vědomí.

„Ale nebude to pro vás nebezpečné?“ zeptala se plaše upírka. „Co když vás odhalí?“

Raguel spustila svou ruku dolů a poodstoupila. Temná křídla se na okamžik rozevřela a kolem se rozvinul chlad až její sestry couvly. Sariel si zakryla obličej a přerývavě dýchala.

Lucian se poprvé viditelně usmála a ačkoliv i jí doslova mrazilo pod kůží, neustoupila.

„Hádám, že tobě se tam bude i líbit.“ Dodala se smíchem.

Celý ten výjev trval jen pár vteřin, ale ještě dlouho po té se Sariel nedokázala podívat na svou sestru bez potíží.

Vyléčení, kterým prošla bylo úplné, jen její moc byla stále plná temna, jako její křídla. Byla její součástí, ačkoliv pravá podstata její andělské bytosti zůstala.

„Já zůstanu venku,“ řekla tišeji s ponurým nádechem. „Kdyby bylo potřeba, dám vám vědět.“

Lucian byla na rozpacích, nechtěla do toho své sestry zatahovat příliš, ale situace, která hrozila, nebrala ohledy. Jedině jim mohla věřit a skutečně byla přesvědčená o tom, že se jim nemůže nic stát.

Raguel přikývla, když vycítila její myšlenky.

„Umřít už nemůžeme.“ Dodala s tajemným pohledem.

I Sariel se ji snažila dodat odvahu. „Bude to dobré, vím to.“

Upírka neodolala, aby si do ní nedloubla. „Ještě řekni, že ses dala na věštění.“

„Od toho máme tebe.“ Nenechala se Sariel. „Ale dost řečí, jdeme!“ zavelela.

 

Klub, do kterého vešly byl rozdělen na několik sekcí a pater. V horní části byly připraveny pokoje. Dolní patro sloužilo jako taneční parket a bar. Nespočet tančících, teplo a tu a tam kouř. V malých boxech posedávaly skupinky různých individuí.

Raguel stačil jediný pohled, aby byla zhnusena tím vším. Ihned ovšem začala chápat, proč to všechno.

Upírka ji jemně uchopila chladnou rukou a dovedla ji podél baru ke dveřím, které zdobily skleněné korálky. U nich stála ochranka, stačil jim jediný pohled, aby poznali, kdo nové příchozí jsou. Nebo lépe řečeno, kdo Lucian je.

Upíři měli vlastní salonek a tato maškaráda zde, sloužila pro obyčejné smrtelníky, nebo jako výběrové řízení na potravu pro hladové.

Za dveřmi byla úzká chodba ozářená jen zelenými neony, ústící po mnoha zákrutech do další taneční místnosti. Ta ovšem byla vykládaná jen kameny a položená o několik pater níže, než ta lidská.

Zde už nebyl tak vydýchaný vzduch, byl doslova mrazivý. Po příchodu je sledovaly tisíce párů očí. Hodnotily je. Raguel v duchu nadávala a stiskla zuby.

Slyšela některé myšlenky a dalo ji zabrat, aby se ovládla. Její svěřenec tu ještě nebyl, to poznávala jistě. Ale musel být blízko, nicméně jej ještě neslyšela.

Lucian došla k baru a několik kolemstojících upírů jim udělalo místo. Objednala oběma a usadily se. Raguel zkoumala své okolí, aniž by se na ně musela dívat. Lucian ovšem okamžitě pohledem donutila barmana, aby k ní přišel znovu.

„Je vše v pořádku?“ zeptal se a jako přídavek se mile usmál.

Raguel jim nevěnovala pozornost. Věděla, že se Lucian potřebuje nenápadně vyptat na jistého Bjoriho. Což byl další upír pracující pro Alianci.

Její mysl upoutal hovor, který se odrážel od stěn jen o pár metrů dál. Její svěřenec tam byl. Zděšeně vtáhla vzduch a zapomněla vydechnout, toto zjištění ji doslova bralo dech.

„Je mi líto, nikoho takového neznám.“ Zavrtěl barman hlavou a tvářil se přívětivě, leč odmítavě.

Raguel zamrkala a pozvolna vydechla, chytila pevně skleničku s tekutinou a pohledem se opřela zplna do toho muže.

„Omluvte mou svěřenkyni,“ mluvila rychle, plynule a jak doufala i podmanivě. „Spletla si jména, tím koho hledáme je Pyro.“ Řekla bez mrknutí oka.

Letmo se dotkla Lucian a ta se také vzpamatovala ačkoliv už nespouštěla oči z barmana.

Snažil se nedát na sobě znát pocity, které toto jméno vyvolalo. Rychle vykoktal: „Jistě, pan Pyro je v soukromém salonku. Nepřál si být rušen.“

Upírka se k němu naklonila a zlostně zavrčela: „tak mě ohlaš! Mnou bude chtít být vyrušen! Jsem jeho snoubenka!“

„ Jistě madam,“ řekl rychle a na okamžik zmizel.

Raguel si pohrávala s tkaničkami pláště a nedívala se na svou sestru, která doufala, že ji poví něco víc.

„Sariel měla pravdu, bude to v pořádku,“ řekla po chvíli a konečně se podívala na Lucian.

„Tady se ale rozloučíme.“

Barman se vrátil a rukou si překrýval tvář. „Pojďte prosím tudy,“ pustil upírku za bar a do další krátké chodbičky.

Raguel se otočila čelem do prostoru a vyčkávala příchodu svého svěřence. Znovu musela zadržet dech, aby byla schopna reagovat tak jak má až přijde čas.

12.09.2009 00:53:51
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one