U domovních dveří
nad kamennými schůdky
stojí, kouká do lesa..
Tuší, či spíš věří
srdce té osůbky,
že snad již brzo zaplesá..

Že vrátí se jí muž
z výpravy věru zlověstné,
že snad vykonal vše, tak jak chtěl..
Jen aby tu byl už,
ni jedné rány bolestné,
na ústa znovu políbit ji směl.

Tu slyší dusot koně již,
a vyjíždí před ní hned
postava s tváří skrytou.
Seskočí, vykročí k ní blíž,
stále tajíce svůj vzhled,
ale tu vůni má přec paní vrytou..

Zavýská a vrhne se naň,
tiskne, tiskne muže svého,
radost v srdci k zbláznění.
Tváře jeho hladí dlaň,
však je něco nezvyklého,
v obvyklém jich vzezření.

Ústa leknutím si překrývá
a rukou značně třesoucí
shrnuje mu zvolna kápi.
Před ní zjeví se tvář děsivá
a její pohled vlhnoucí
bolestně se k zemi sklápí.

Místo úst zeje jen díra,
vlasy na pleš spálené..
Stejné jsou však jeho oči!
Srdce se jí pro něj svírá,
kouzlo černého plamene..
Kdo jen takhle zaútočí!

Dlouho spolu mluví beze slov,
tisknouc se sobě víc a víc
nevidí černého nebe.
Přišla noc, s ní temný nov,
on jí něžně hladí líc,
zaklesnuti stále v sebe.

V dobrém i zlém,
oni to ví,
kéž i ostatní by to ctili,
jeden druhého v srdci svém,
nosili
a šťastni byli..

 

 

 

 

 

 

(written by Averan Mystery - Dreezy)

10.09.2009 23:48:12
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one