"Endlessy - Muse"

Stew se probrala v troskách kavárny ve chvíli, kdy všude kolem byly už jen sirény a hasiči, kteří se snažili vyprostit dosud živé zpod trosek.

V hlavě jí hučelo a měla pocit, že se jí bolestí rozskočí. Ale přesto se pokusila se alespoň nadzvednout, než se toho nadlidského úsilí vzdala a nezbývalo jí než jen čekat a doufat, že ti nad ní ji vyprostí dřív než..

Tělem ji krom bolesti procházela i hrůza, jediný důvod proč ještě neupadla do šoku byl strach o její přítelkyni. Ačkoliv nechápala nic z jejího divného počínání, chápala, že to nemohlo být jen tak. Jenže co se to vlastně stalo? Co se jí to Liam snažila říct před tím výbuchem? A kde je teď?

„Li?“ pokusila se zavolat její jméno, ale prach ji uvízl v krku a ona se začala dusit. Doslova se přinutila zklidnit svůj dech, ale bylo to tak těžké..

Nemohla se pohnout, ležela na břiše a něco ji tlačilo k zemi. Měla jen omezený prostor a jen malou vůli v pohybu a dechu. A přesto pro ni svět běžel tisíckrát rychleji než tomu bylo ve skutečnosti.

Znovu si vybavila ty scény z kavárny a teď více než přímí účastník se cítila jako nezávislí pozorovatel. Vznášela se v prostoru mezi jejich stolem a viděla každé trhnutí a zaváhání v Liamině hlasu. Jak se škrábala levou dlaň, jak se nervózně rozhlížela, jak tlumila hlas….a viděla i sebe. S myšlenkami jinde a s napůl podrážděným výrazem. Proč si jen myslela, že ji úmyslně zdržuje? 

„Liam,“ vyhrkla bez přemýšlení když se probrala ze vzpomínek a okamžitě toho litovala, protože zvířený prach se ji dostal do nosu a plic, tak že se začala dusit. Tentokrát to bylo horší a v krku ji neskutečně pálilo. Myslela, že se udusí.

„Počkejte!“ ozvalo se kdesi nad ní a rázem se svět na povrchu na pár vteřin zastavil. „Tady dole je člověk!“

Stew ztratila vědomí a přestala bojovat se závalem zdí…vzdala se. A svět se kolem ní točil. Slyšela další křik a volání, pohyb, cítila jak ji vyprošťují a jak stříhají ocelová tyče kolem ní. Jak odhazují kusy zdí a zbytek stolu pod kterým se tísnila.

Úder a bolest v srdci…kašel, záchvat…bolest hlavy, krev? Probrala se až v nemocnici.

Přístroje kolem ní pípaly a měla v ruce zapíchnutou kanylu. Na nose dýchací masku, která jí tlačila, ale chránila. Hlavu ji někdo obvázal a analgetika zabrala proti bolesti.

Sestra okamžitě zavolala doktora, který ji prohlédl a nakonec odepnul podpůrný dýchací přístroj. Teď už byla mimo nebezpečí.

„Vítejte zpátky,“ usmál se na ni a začal vypisovat kartu. Tlumeným hlasem sdělil sestře, aby trochu ztlumila světlo, což bylo citlivější pro její nově probuzené oči.

„Měla jste štěstí,“ přikývl když viděl, jak se snaží zformulovat jakousi otázku. Myslel si, že něco takového chtěla slyšet. Ale ona jej překvapila.

„A..ostatní? Liam-?“ řekla a pocítila další prudkou bolest v podrážděném krku.

Lékař se na ni usmál: „chvíli potrvá, než budete moci zase normálně mluvit. Museli jsme vám pročistit dýchací cesty.“ Pokusil se jí odvést od skličujících otázek ohledně dalších událostí.

Jenže pacientka si stála za svým a na čele se jí utvořily vrásky, když musela opakovat svou otázku.

„Co ostatní.“

Sestra si vyměnila s doktorem pohled a ten po chvíli promluvil tlumenějším a vážným hlasem. „Je mi líto, jste jediná, kdo přežil.“

Pro Stew to bylo jako zásah bleskem. Její srdce poskočilo a monitor se rozblikal.

Sestra i lékař jí začali domlouvat a nabádat ke klidu, ale ona je neposlouchala. „Kde je Liam.. byla hned vedle mě.“

Propukla v usedavý pláč, který ji zmohl natolik, že usnula. Tak to trvalo celou noc, dokud měla slzy. Po zbytek času jen ležela a nepřítomně hleděla do zdi, nevšímala si ničeho, ani sester, které ji měnily pravidelně obvazy a lékařů, kteří jí chodili pozorovat.

 

Když byla natolik v pořádku, aby mohla být přesunuta z jednotky intenzivní péče, začala docházet na rehabilitace a k psychologovi.

Nejprve si mysleli, že je v traumatu a že se z toho dostane. Jenže postupem času, když hasiči vyprostily všechny z pod trosek a mrtvý byli pohřbeni, nikdo o Liam nic nevěděl. Jako kdyby nikdy neexistovala.

Jako kdyby zmizela.

Jako kdyby si ji Stew vymyslela.

Jako kdyby byla blázen.

A tak ji také její okolí začalo brát. Musela se znovu učit chodit, protože došlo k poškození nervů, ale ve zbytku času se nevzdávala a pátrala a vyprávěla každému, kdo ji poslouchal o své kamarádce, která „tam s ní byla“. Ale na kterou si nikdo nepamatuje a nebyla ani na záznamu bezpečnostních kamer.

„Já nejsem blázen!“ křičela Stew,  když si pro ni přišli a převezli ji na psychiatrickou kliniku. „Musíte najít Liam musíte ji najít!“

 

A tak se kolem ni začala stahovat mračna, aniž by zpozorovala skutečnou hrozbu. Větší a propracovanější, než byla jen jedna tichá klinika na kraji města.

12.11.2009 23:21:30
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one