Kapitola 16. Vytýkání a pozvánka ( OPČM )



Stingwe rád vyplnil prosbu své paní, když ta potřebovala být mimo svou kolej.

Byl přeci kočkodlak a jako takový měl kouzelnou moc, o tom nebyl pochyb. Většinu času se sice stále choval spíš jako rozmazlená kočka, jak jej často tituloval i mistr lektvarů, ale své matiční zapřít nemohl. Jeho paní ho potřebovala a on by pro ni byl schopen udělat snad cokoliv.

Společně vymysleli plán a Stingwe jej pak realizoval.

Jeho pomoc spočívala v tom, že se promění, tak jak to kočkodlaci občas dělávali ve člověka a bude se vydávat za ni. Avšak samozřejmě to musel udělat tak, aby jej nikdo nepoznal.

I přes svou magii zůstával dál „zvířetem“ a jeho velké špičáky mu zůstávali v jakoukoliv chvíli. Také karmínové oči mohli způsobit malér, proto bylo nevyhnutelné, aby to nahrál tak, že se s nikým nepotká a že nikdo na nic nepřijde.

Jenže jak to provést v Bradavicích? Škole, která rozhodně je plná lidí?

Stingwe ji však ujistil, že to zvládne a pak ji doslova poslal tam, kde už stejně byla nejmíň v myšlenkách. Totiž za zraněným Snapem, potřeboval ji a ona jeho také musela vidět.

Díky jeho bystrému sluchu a instinktům, které měl neobyčejně zvýšené i po své přeměně v dívku se mu podařilo bez problémů a konfliktů se dostat až do ložnice a tam zalezl pod deku a předstíral, že spí.

Vnímal, když pak přišli ostatní dívky a se zavřenými oči a s dekou přetaženou přes hlavu tak trochu nervózně oddychoval. Ale nikdo se na nic neptal a tak mohl klidně usnout.

Ráno se probudil dřív než všichni ostatní a tak potichu jak jen uměl se vykradl ven a zavřel za sebou. Bylo to tak snadné, nikdo ho nemohl podezírat a pro jistotu se vydal někam do ústraní, aby jej nemohl ani nikdo podezřívat, rozhodně se choval jako Keth.

Avšak kvůli kručení v žaludku vážně litoval, že nemůže jít na snídani jako ona. Měl bohužel smůlu…

Ještě štěstí, že je své paničce tak oddaný a obětoval kvůli tomu i jídlo.

A pak že jsem vypelichaná kočka.

Ušklíbl se, když se vzpomněl na to, jak ho Snape často tituloval.

 

***

 

Až doposud neměla Kethleen mnoho příležitosti posoudit působení nové profesorky na Obranu. Siwan přicestovala do školy v neděli večer, kdy všichni ještě oslavovali a později byla i Brumbálem oficiálně představena.

Keth jako vždy musela uznat, že jí to velmi slušelo a že byla zvědavá, jak budou její hodiny probíhat.

Nyní už chápala, proč jí dával Han na posledním doučování tolik rad a nebo proč se jí snažil dodávat odvahu. On už tenkrát musel vědět, že bude pryč, ale proč je kolem něho tolik záhad?

Byla zvědavá, co mohl teď asi dělat, ale už během večeře, kdy byla jeho nástupkyně představena, na to dočista zapomněla.

Mohla za to vlastně tak trochu Georgiana a nebo někdo o Zmijozelů. Keth ale byla vážně přesvědčená, že to mohla začít jedině Gen. Šlo o to, že po tom, co bal Siwan představena a uvítána potleskem, začalo se ve Velké síni špitat a šeptat jako vždy. Krom cinkání a občasného pomlaskávání se mluvilo nyní právě o Siwan.

Totiž Georgiana, když ji uviděla, ihned upozornila svou kamarádku a také její nemalé okolí, že to je přesně ta žena, kterou viděla u Snapea a tak se ihned rozšířilo převážně mezi studenty označení: „Snapova žena“…

Tak Keth seděla o pár dní později u svého stolu na Obraně proti černé magii a tak jako ostatní s nedočkavostí myslela na to, jaká asi tato hodina bude.

Už ani nevnímala nevraživé pohledy, které k ní občas Goergiana vysílala. Pohádali se trochu, ale ona za to nemohla. Gen to jen viděla z jiného úhlu.

Také to byla náhoda, když si na ni její zmijozelská kamarádka „počíhala“ a tak trochu zostra ji vyčetla, že málem na famfrpálu Draca zranila, když udělala ten svůj povedený kousek s tím potloukem. Vždyť ho mohla zabít a on byl přeci chytač. Keth se jí snažila říct, že to bylo v rámci pravidel a že měl možnost se mu vyhnout, jen to prostě neudělal. To ovšem Gen z nevysvětlitelného důvodu popudilo a řekla jí, že v tom případě asi ona neumí hrát, vždyť to byl faul a kdyby to neudělala, vyhrál by Zmijozel. Keth na to nemohla mnoho říct, prostě i za takovéto podmínky držela roli outsidera. Zmohla se jen na to, že jí řekla, že to není pravda. Tím to ovšem skončilo, protože Gen jen nepěkně zanadávala a odešla od ní. Keth nezbylo, než se za ní dívat a přemýšlet o tom, co je mezi ní a Dracem.

Siwan přišla přesně na čas, jako vždy všechny uchvátila svým zevnějškem. Ron, který byl vždy nejvíc bezprizorní v tomto směru, na ni zíral jako tenkrát na Joe, když se pod mnoholičným lektvarem vydávala za Airen. Pusu nechal naštěstí zavřenou, jen jeho oči, stejně tak jako oči všech kluků byly hypnoticky otočeny dopředu a bez mrkání hleděly na novou profesorku.

Tentokrát byla oblečená stejně jako kouzelníci, přesto její podivný přívěšek vydával tlumené světlo a Keth se občas zdálo, že i pulsuje, ale možná to byla jen náhoda.

„Dobré odpoledne,“ pozdravila je melodickým hlasem a podívala se na všechny s úsměvem.

Ještě o to víc bylo ticho, které předtím narušovalo jen šeptání ve smyslu: „Snapeova žena…“

„Myslím, že představovat se už není nutné.“

Další nepatrný úsměv a zablýsknutí krásně tvarovaných očí. „Jak všichni víte, čeká nás naše první hodina. Profesor Brumbál mi řekl, že jste v minulých letech měli různé vyučující.“ Odmlčela se důmyslně a polovina třídy se začala obávat, že řekne to, co říkal každý jejich profesor.

Totiž, že začnou zase od začátku.

„Nebudu zbytečně opakovat látku minulých ročníků, pokud by někdo něco potřeboval, víte kde mě hledat. Dnes se posuneme dál. A ano, hůlky nebudete potřebovat.“

Otočila se ke svému stolu, aby nemusela čelit nevěřícným pohledům. Všichni doslova zůstali zaraženě zírat.

No začínalo to rozhodně nezvykle a zajímavě…

„Dojdeš mi pro vodu, prosím?“ podala mezitím jejich profesorka pohár Pansy a naznačila ji, aby si pospíšila.

Ta se kupodivu skutečně zvedla mlčky ze židle a rychle učinila to, co jí Siwan řekla. Vracela jí vrchovatý pohár a co víc, ještě ze zatvářila mile.

„Takže,“ vzala pohár do levé ruky a pokračovala ve výkladu, „kdo mi řekne, jaké formy magie znáte a můžete ovládat.“

Nesmělé ticho, které se zhostilo v učebně bylo rozhodně vypovídající. Až Hermiona to nevydržela a zvedla ruku.

Siwan se na ni obrátila a pokynula jí, aby mluvila.

„Nejznámější dělení, které se využívá někdy od 9. století je dělení na černou a bílou magii, ale později tato teorie byla vyvrácena. Dnes je několik druhů, na které se magie dělí a s nimi se bere v potaz, jestli daný kouzelník používá hůlku, neverbální kouzla a nebo třeba iluze.“

Profesorka chvíli mlčela a prohlížela si Hermionu, pak konečně přikývla a zase pohledem přejela celou třídu. Byl v tom klid a rozvaha.

„Správně a co další? Napadá někoho, ještě něco jiného?“

Keth věděla, ale mlčela.

„Nevadí, vlastně jsem to ani nečekala. Alespoň začněme s čistým listem.“ Na její tváři se objevil potutelný výraz, který možná nemusel znamenat nic dobrého.

Zmijozelští zašuměli, když se k nim na chvíli přiblížila. Pro ně byla rozhodně zajímavá, chtěli vědět, co na ní Snape může vidět, když ne jen to, jak vypadá. Nebo se prostě jen chtěli přesvědčit, na čí straně bude nová profesorka…

„Tak tedy, magie jako taková vychází z živlů. O tom ví dnes již každý, ale to, co už nevíte je, že ve své podstatě nebyli dřív žádní kouzelníci a ani zaklínadla nebo hůlky. Dřív stačilo třeba jen přání, které když jste se soustředili, mohlo vyvolat to, co dnes nazýváte kouzlem.“ Přešla po kraji učebny a zastavila se za nimi.

Museli se na ni otočit.

„Ale také byla magie, jíž používali třeba elfové. Zpěv a pak pocity a dojmy, kterými ovládali. Ale to, co vás mám učit já, je magie bez hůlky. Tedy taková, která vychází z vás a vaší podstaty. Budete se muset vrátit na začátek a ukázat, co máte v sobě. Ach ano, tento dar mají jen někteří, protože jiní jej mají natolik v sobě schovaný, že se s ním nikdy nenaučí mluvit. Přesto jsou tací, kteří to dokáží a pak bez hůlky a jen s tím, co se skoro rovná tomu označení „starého přání“ vyčarují něco neobvyklého.“

„Ukážete nám to?“ zeptal se bez obalu a přihlášení Draco Malfoy.

Siwan přešla o několik kroků dopředu a když byla téměř u něj, zastavila se.

Podívala se na něj a mlčky tak setrvala několik vteřin. Draco náhle zbělal a zamrkal. Přešla to a pousmála se.

„Příště se přihlaste, pane Malfoyi.“ Došla až úplně ke katedře a zase se na ně otočila.

„Ukážu vám to, co mám na mysli, protože bez toho, by jste mě jen stěží pochopili.“

Teď už její hlas byl tvrdý a podmanivý. V očích se jí podivně zablýsklo a pak jediným pohybem, který byl rychlejší než mrknutí oka, vyhodila pohár do vzduchu a vyšplíchla veškerý jeho obsah na studenty před sebou.

Ti vyděšeně vykřikli a chtěli se schovat, ale v tom se voda na místě, tedy lépe řečeno ve vzduchu zarazila.

„S magií si můžete hrát.“ Řekla tajemně a mávla rukou poprvé.

Kapky vody najednou vzplály a místo nich zuřil před studenty rudý oheň.

Keth ho fascinovaně sledovala a divila se, jak to, že je tak krásný. Obvykle měla ráda jen chlad a led, ale najednou se přistihla, jak žasne a jak se jí to líbí pozorovat.

„Nezáleží na tom, jakou formu magie, jestli bílou nebo černou použijete.“ Řekla ještě temnějším a tvrdším hlasem.

Oheň, který se před nimi rozpoutal začal vytvářet obrazec, všichni nyní viděli, jak z něho kouzlem vyrůstá strom, jak roztahuje větve a jak pučí květy. Po něm se vznesl do vzduchu ohnivý pták. Mávl velkými křídly a zakřičel hrubým hlasem na celou místnost.

Po něm následoval velký lev, otevíral tlamu a díval se na ně očima, které byly rozhodně plné života a síly. Toužil po krvi, když se odrazil a skočil, mávla Siwan rukama potřetí.

Zmizel a s ním i celý výjev.

Na všechny dopadla ledová sprška vody, kterou předtím vyhodila do vzduchu a zapůsobila tak, že je probrala z transu.

„Protože vše, co uděláte, se zase vrátí na začátek a nakonec nesejde na tom, jestli to bylo dobré, nebo špatné. Záleží jen na tom, jak to využijete vy.“

Ohromeně a vykuleně na ni zírali a jen stěží vnímali to, že jsou jen ve třídě.

Lev, který ne ně před chvílí koukal, byl to nejintenzivnější, co prožili. Navíc plné černé magie, protože byl skutečný a plný temného umění.

Teď už Zmijozelští věděli, kam patří.

Siwan byla černý mág. Přesto všem přišla podivná, Keth v ní i viděla něco jiného, jen nemohla přijít na to co.

Snad to byla jen hra stínu, ale ve chvíli, kdy zničila toho lva měla dojem, jakoby zahlédla něco jako stopu čehosi. Zármutek? Ne, nemohla na to přijít. A byla to jen chvíle…

Jenže ani to nemohl zmírnit to, co se dostavilo po tom.

Uvědomění.

Siwan tedy rozhodně víc než rozuměla černé magii.

 

Uplynul zhruba týden, než se Gen jakž takž smířila s tou myšlenkou, že měla Kethleen pravdu. Neomluvila se jí, protože to Zmijozelové rozhodně nedělají, ale znovu se spolu začaly bavit.

Pro Keth to byla docela úleva, protože ji nebavilo předstírat, že nevidí, co Gen dělá. Trávila hodně času s lidmi ze své koleje a samozřejmě v Dracově přítomnosti. Až se Keth nejednou musela s hrůzou přesvědčovat, že je to jen náhoda. Avšak ,začínala se bát, že v chování její kamarádky skutečně rozpoznává to, co tak nerada chtěla vidět. Totiž počínající náklonnost k tomu zpropadenému Malfoyovi.

Možná to byla ale vážně jen souhra náhod, protože v zápětí se Gen zcela normálně bavila s ní a třeba i Deanem, který měl ve zvyku trávit čas zase s ní.

Po vítězství ve famfrpálu navíc keth nejen že začali ostatní Nebelvírové víc přijímat mezi sebe, ale i něco neskutečného, začali ji ochraňovat a pomáhat jí.

Nevill si k ní přisedl v knihovně, když se „potýkala“ s úkoly do bylinkářství a nebo třeba do Péče o kouzelné tvory.

Hermiona jí také byla tu a tam v patách a to nemluvě o jejích spolubydlících ,které doufaly, že si jich díky Keth – odražeče mužstva někdo všimne. Brzy zjistili, že ne a nechali toho.

Přes všechno snahu byla Kethleen pořád stále slabá v učení a v některých předmětech se jí dařilo jen čirým zázrakem. Jako třeba lektvary.

V tom už byla proslavenější pomalu více než Neville. Tedy ne spíš, ale určitě.

O to horší to bylo, že měla stále to doučování se Snapem, které jak si všichni krom ní a profesora myslili, muselo být neuvěřitelným utrpením.

„Každý týden školního trestu, no fuj a ještě ke všemu se Snapem.“ Uznal i Ron.

Jenže on jediný byl pořád stejně navrčený a to i přes to, že se zdálo, že po výhře na zápase to bude lepší.

Poslední příjemnou věcí ,která Keth čekala v pátek po hodině lektvarů, když si balila věci do tašky byla nečekaná nabídka. Od pondělka se totiž na nástěnce ve společenské místnosti objevilo oznámení, týkající se návštěvy kouzelnické vesnice Prasinek.

Bylo to příhodné, protože to padlo na neděli a Keth měla jistotu, že bude moct jít. Ráda se určitě provětrá na čerstvém vzduchu a mohlo by jí to pomoci se odreagovat od poněkud napjatého vzduchu v Bradavicích.

Neustálé Georgianiny poznámky o tom ,že Siwan nejspíš bude patřit ke Snapovi už se jí začaly zajídat. Vždyť to slyšela skoro denně a to nejen od ní.

„Keth?“ zeptal se Dean, když si poněkud zmoženě balila věci do tašky. Další vyčerpávající dvouhodinovka lektvarů, kdy jako Keth opět prokázala neschopnost. Snape tam navíc pořád ještě byl a sledoval je.

 „Napadlo mě, jestli by jsi se mnou nešla o víkendu do Prasinek.“ Zeptal se poněkud nesměle. A čekal bázlivě na to, co odpoví.

Podívala se na něj a pak se konečně uvolněněji usmála a přikývla. „No, proč ne?“


 

09.12.2007 01:10:05
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one