„Lily?“ zeptala se po delší odmlce Siwan. Byla zase v Godrikově dole, kde našla svůj druhý domov. James ji i nyní stále ochraňoval, ačkoliv už dávno nebyla tak bezbranná a naopak se stala takzvanou „tajnou zbraní“ řádu a ostatních.

Nwalme ji také stále poskytoval výuku a pod jeho vedením navštěvovala ty nejrůznější místa a účastnila se všelijakých situací. Učila se i boji a strategii, byl výborný učitel. Zatím vždy o krok napřed, ale to nevadilo, jejich sourozeneckému vztahu to jen dodávalo.

S Lily a jejím mužem pak trávila další část svého volného času. Přijali ji mezi sebe a nejednou se stávalo, že u nich i přespávala. Lily byla už v pokročilém stádiu těhotenství a Tess, jak jí stále říkali,i kdy už měla jiné jméno, slíbila že bude u ní až bude potřebovat. Tak jako další.

James byl právě někde pryč a kupodivu nebyl na blízku ani nikdo z ostatních Pobertů. Vždy u v Dole někdo z nich zůstával, protože James nechtěl, aby byla Lily sama. Ale teď když měla u sebe Siwan to nebylo nutné. Bezpečnost se rovnala takřka sto procentům.

„Ano?“ zeptala se usměvavě a zvedla hlavu od rozepsaného dopisu.

Tess se trochu ošila a pak zavrtěla hlavou. „Ale nic, jen pokračuj.“ A trošku zarudlá se zadívala z okna. Svou přítelkyni tím ale neošálila.

„Tak už se zeptej,“ pobídla jí se smíchem Lily a odložila nedokončený dopis pro sestru stranou. Seděli na pohodlném gauči, takže nebylo těžké pro těhotnou ženu se trochu natočit, aby lépe viděla do tváře té druhé.

„No, chtěla jsem se jen zeptat.“ Opáčila Tess a tentokrát už nebylo pochyb, že je na rozpacích.

Lily ji pobídla aby pokračovala.

„Jak jsi poznala, že…no, že tě má James rád?“

Překvapením zamrkala, ale pak se opět usmála. „Ty nevíš?“

Tess sklonila hlavu a snažila se silou vůle přinutit, aby se nečervenala. Pak pomaličku zavrtěla hlavou. Lily už v té době došlo kam tím míří, ale chápala ten ostych a tak zvolila diplomatičtější cestu.

„U Jamese to bylo jasné od začátku.“ Řekla se smíchem. „Pořád za mnou chodil a neustále mě popichoval. Byl mi tím tak protivný až se to prostě zvrtlo.“ Dodala jednoduše. Pak ale ještě dodala: „Není to tak těžké poznat, když se muži líbíš. Uvidíš to v jeho očích a v tom jakým způsobem s tebou mluví.“ Řekla trochu záhadně.

Byla to narážka a Tess to došlo, proto se pousmála a pak když mezi nimi opět zavládlo ticho jen zašeptala. „Díky Lil.“

Zmíněná žena ji chytla za ruku a stiskla. „Není na tom nic špatného, že se ti líbí.“

Tess už už chtěla něco odpovědět, ale pak byla přerušená a na malý okamžik se jí krev opět nahrnula do tváře, takže ji rychle odvrátila a pak se ovládla.

„Jsme doma.“ Hulákal už od dveří James.

Lily mu něco zavolala v odpověď a pak ještě naposledy využila příležitost, aby dívce něco pošeptala.

„Jestli chceš skutečně vědět,  co k tobě cítí, tak ho polib.“ Řekla rychle a pak aniž by počkala na odpověď, nebo zaražený výraz v její tváři se zvedla a trošku kolébavě šla přivítat svého muže.

„Byla to celá věčnost, ale jsem doma.“ Řekla zatímco jí vtiskl rychlý polibek a pak pohladil její narostlé bříško. „A jak se dařilo vám?“

Lily se celá rozzářila a pak se nechala odvést zpět do pohodlného křesla. „Trochu mě bolí v zádech.“ Přiznala a pak aby zaplašila ty starostlivé výrazy dodala: „Ale myslím, že tvoje dítě bude po tobě. Neustále mě kope.“

Zabralo to. James se dal do smíchu: „Moje dítě? Paní Potterová…“

„Ano pane Pottere?“ zatvářila se nevině.

Sirius se zakřenil a pak se tak trochu skácel na pohovku vedle Siwan. Věnoval jí jeden ze svých zářivých úsměvů a pak zaklonil hlavu a zavřel oči.

„Co bych dal za trochu spánku.“

Lily s Jamesem se přestali pošťuchovat a naopak se teď jejich pozornost obrátila k jejich přátelům. Lily se starostlivě zeptala, jaké jsou poslední novinky.

Sirius si povzdechl a pak když viděl že James proti tomu nic nemá začal vyprávět. „Brumbál si myslí, že našel místo, kde má proběhnout ten vlčí „sněm“. Celý den jsme strávili s rozmísťováním strážných kouzel, ale je to skoro k ničemu. Mají tam přístup skoro odkudkoliv. Byl by to zázrak a ať už ředitel plánuje cokoliv, myslím že to moc nevyjde.“

„Lil neděs se, ale dneska dostali další.“ Dodal James.

„Koho?“ zeptala se trochu úzkostlivě.

„Broklestovi.“

„Ach, to je mi líto, měla jsem Hanah ráda.“

„Já vím,“ řekl konejšivě James a objal ji kolem ramen. Pak si ovšem všiml výrazu druhé přítomné ženy.

„Tess?“

Ten její výraz se mu nějak nelíbil, na chvíli jako by zahlédl cosi…

Rychle vstala a přešla k oknu, kam se tu a tam podívala. „Myslím, že bych měla jít, je pozdě a tady už mě nepotřebujete.“

Když se otočila, stihla ještě zachytit jejich vzájemné pohledy. Něco tušili a tak se usmála a s neproniknutelnou maskou pohody dodala: „Brumbál slíbil účast na dalším setkání, vezme mě sebou.“

Sirius jí doslova pražil pohledem. „A dál?“ zavrčel.

Nepodívala se na něj, jen jeho směrem odtušila: „Dál nic.“

„Tess!“ napomenuli jí oba Potterovi.

„Ano?“ zeptala se s úsměvem a tentokrát se snažila vypadat co nejvíc sebejistě.

Tichošlápek sevřel ruce v pěst a už se chtěl také zvednout, ale James ho zarazil, když jen řekl: „To nic.“ A sám se napřímil.

„Kdybys potřebovala pomoct-.“

„Tak bych byla ráda, kdybys zůstal u své ženy, bude tě potřebovat.“ Dokončila za něj.

„Tohle se mi nelíbí Tess.“ Zahučela posledně zmíněná Lily.

„Myslím, že půjdu s tebou.“ Dodal podmračeně Sirius.

„Na banket? Tak to zrovna.“ Zchladila ho rychle.

„Sakra přestaň s tím, nejsme slepí. O co tu jde? Co po tobě Brumbál chce?“

Siwan si urovnala záhyb na už tak dost rovné látce šatů a oprášila z něho neviditelné smítko. Hrála o čas, to bylo jasné.

„Myslím, že je pozdě, když mě teď omluvíte musím se jít připravit.“ V půlce cesty ke dveřím se zarazila a otočila. Tentokrát na ní bylo poznat, jak moc naléhavá je její prosba.

„Zůstaňte dnes večer tady, prosím.“

Pak se s posledním prosebným pohledem na Siriuse otočila a odešla.

Oba muži se svezli do křesel a vyměnili si další zachmuřené pohledy. Ale byla to Lily, kdo se ozval. „Tohle se mi nelíbí.“ A s rukou na svém bříšku se cítila najednou dost zvláštně.

James si toho všiml a tak jí sevřel ruku ve své a políbil ji do dlaně.

Sirius se tvářil dál poněkud záhadně a nepřístupně zachmuřeně. Pak se zvedl i on.

„Půjdu za ní.“

„To bys měl,“ dodala šeptem Lily. K jeho „psím“ uším to dolehlo a vycítil v tom skrytou narážku. Až se část jeho já trochu zachvěla.

 

Siwan vyšla z Godrikova dolu a dala se po cestě k nedalekému hřbitovu. Odtamtud se vždy přemisťovala, bylo to ideální místo a navíc měla možnost tu a tam zajít k některým hrobům a třeba tam chvíli setrvat.

Dnešek nebyl výjimkou. Zastavila se tam jako vždy a shlížela na známý náhrobek a prsty obkreslovala písmena na jeho desce a ten zvláštní znak.

Pak si povzdechla a poslala k nim svůj polibek.

Zvedla se a zašla do zadní části hřbitova u zdi, kde už nyní byla naprostá tma se zastavila a otočila se, pohodlně se o ní opřela a pak prostě čekala.

Měla vycvičený sluch, takže slyšela jen to tiché a měkké našlapování.Věděla že ji cítí a že o ní ví. Neudělala nic, jen vyčkala než k ní dojde.

„Budeš mě teď sledovat?“ zeptala se šeptem.

Slyšela zavrčení a pak byla chvíle ticha, přeměnil se zpět do člověčí podoby.

„Jen se mi nelíbí, co jdeš dělat, půjdu s tebou.“

„Vážně?“ zeptala se posměšně.

„No tak, už takhle dost riskuješ, ať je to cokoliv, pomůžu ti.“

Tentokrát ji slyšel jak si povzdechla a ačkoliv ho ta tma mátla, rozpoznal kde stojí. Viděl konečně její obrys a vycítil tu změnu, když si to uvědomil. Byli tu sami.

„Nikdo z vás mi nemůže pomoci a už vůbec tě nesmí napadnout jít se mnou.“

„Co máš v plánu?“

Zaváhala. „Brumbál potřebuje moji pomoc.“

„Až moc riskuje, jestli se ti něco stane-.“ Nedokončil, protože zmlkl.

„Tak co.“ Řekla najednou ledově.

„No..“ trochu se ošíval.

Postoupila krok dopředu a nyní cítil její blízkost tak zřetelně, museli být od sebe sotva několik centimetrů.

„Nemůžeš mi pomoct, ani ty ani ostatní. To co musím udělat je jen mezi mnou a jím. Já chci také chránit své blízké. Myslíš že dokážu čekat, když vidím jak ostatní umírají? Nechci abyste byli další. James nebo Lily, nebo ty.“

Zmlkla a v duchu si nadávala.

Napjal své smysly ještě víc a pak hmátl do tmy. Ucítil její paži, držel ji pevně.

„A ty? Máme proto riskovat tebe?“

„Chceš my to vyčítat?Zrovna ty? Myslíš si že nevím co děláš? Riskuješ každou minutu. Když jdou po tobě hazarduješ. A mě to chceš zakázat?“

„To je něco jiného.“ Hájil se a snažil se zrakem prohlédnout tu tmu. A pevněji sevřel její paži, až uslyšel jak sykla.

„Měly bys zůstat v bezpečí.“

„Myslíš, až si to rozmyslí a přijme všechny mudly za přátele? Nebuď směšný, proč myslíš že bojujeme? Musíme ho zastavit!“

„Ale ne ty! Měla bys zůstat doma třeba s Lily, postarali bychom se o vás.“

„Lily má rodinu a brzy se jim narodí syn, chrání je jak může. Tak nech mě udělat to samé, navíc já aspoň nikoho neohrozím. Mě on neublíží a navíc krom Brumbála nemám nikoho, takže mě nepřirovnávej k Lily, to není to samé!“

Sirius mlčel a dlouhou chvíli jí jen pevně držel za ruku, pořád jako ve svěráku, ale cítila jak se najednou otřásl. Nad něčím přemýšlel.

„To není pravda.“ Řekl najednou přiškrceně až ji to zarazilo. Najednou se lekla, že se mu něco stalo. Urazila ho snad?

„Cože?“ zeptala se.

„Máš mě.“ Řekl ještě víc přiškrceně a sevření povolilo. Vyprostila svou ruku a cítila jak přerývavě dýchá. „Záleží mi na tobě.“ Řekl tak tichounce. „Chtěl bych.. no.. přijít domů a najít tam tebe jak na mě čekáš.“

Všechno se v ní hnulo a sevřelo. Tak strašně dlouho v tuhle chvíli doufala, ale bála se jí. Nechtěla ho ranit, ale nechtěla mu ani slíbit něco, co by nemohla dodržet. Albus na ni spoléhal a ona ho nesměla zklamat. Navíc James a Lily a jejich dítě, ta zatracené válka a všichni ti členové řádu co umírali. Petr, co byl pořád nemocný a taky Remus, kvůli kterému šla do další plánované akce. A pak on, Sirius. Byli si tak blízko a oba věděli proč se cítí tak podivně slabě když jsou spolu. Oba věděli co k tomu druhému cítí, ačkoliv ne ještě tak úplně. Bylo to jen na počátku, ale teď to bylo vyslovené. Sirius to řekl první v té tmavé noci na hřbitově.

Cítil jak se také začala třást a chtěl jí obejmout. Slyšel jak vzlykla.

„Maud už na tebe určitě čeká. A teď mě nech, musím jít.“ Odstoupila o krok.

„Tak to není, ona a já…nic mezi námi není. Vážně ne! Tess!“

Ale to už se od něho vzdalovala. Šla po tmě a tápala jen podle zdi.

„Mě to nemusíš vysvětlovat, je to jen mezi vámi.“ Řekla smutně a trochu trpce. Ta výčitka ho zasáhla. Maude byla jedna jeho spolužačka, také členka řádu a dcera Hanah Broklestové, té které dnes se svým manželem umřela. Svou ztrátu samozřejmě využila, aby upoutala Tichošlápkovu pozornost. Už dlouho před tím to tak bylo a Tess nic nemohlo zranit víc.

„Počkej!“ slyšela jak zavelel a pak se i on vydal podél zdi. Pak do ní najednou narazil.

 Stála na místě, zády k němu. Otočil jí na sebe a cítil podivné mravenčení, když se dotkl její kůže. Vzlykla znovu a na okamžik se k němu přivinula.

Objal ji, tak jako dřív, když potřebovala chránit.

Pak ho ovšem najednou odstrčila.

„To co chceš ti nikdy neslíbím. Musím pomáhat a Brumbálovi sloužím, je to můj pán podle přísahy. Udělám cokoliv, oč mě požádá a ještě víc, budu-li moct. A teď mě nech být, musím už jít. Vrať se zpátky k ní.“

„Tess.“ Obvinil ji.

Znovu se zarazila. „Jen jedno bych chtěla vědět.“ Řekla zlomeně.

„Co?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou, to co ji napadlo bylo nemožné. Už jen to, co k němu cítila bylo nemožné, vždyť byla ferling, to se nemělo stát. Ale stalo se.

V tu chvíli měla v hlavě jen jedinou myšlenku a otázku, která ji velmi zajímala, ale přesně věděla, že by to nikdy neměla pokoušet. Lily jí řekla, jak by osáhla jasné odpovědi, ale tak jako toužila vědět, co by se stalo se prostě jen bála. Nikdy ho nepolíbí, tak jako měla nutkání, nesmí.

„Buď zdráv.“ Řekla nakonec a dřív než mohl něco udělat se přemístila pryč.

Zaklel a pak se také přemístil pryč.

 

„Připraven?“ zeptala se o hodinu později Albuse, když sešla do jeho ředitelny.

Věnoval ji dlouhý pohled a pak se usmál. „Vypadáš nádherně.“

„Děkuji.“ Také se trochu pousmála. „Nechtěla jsem ti udělat ostudu.“

Přikývl a pak se společně přesunuli na ministerstvo, kde se konal menší banket. Ministr kouzel chtěl dopřát svým zaměstnancům alespoň jediný večer, kdy mohli zapomenout na válku. Bylo v tom ovšem i víc, tajně zaměstnal některé nájemné lovce, které si sám prověřil, aby mezi přítomnými odhalili zaměstnance pod kletbou Imperius a nebo smrtijedy. Jenže to bylo jako hledat jehlu v kupce sena.

Brumbál byl též pozvaný a ze svých vlastních soukromých důvodů přijal. Navíc sebou vzal i Siwan, chtěl aby poznala ministerstvo lépe. Navíc měla vše sledovat, její schopnosti mohly odhalit mnohé. A stejně to samé věděl i ministr, který toho chtěl také tak trochu využít. Věděl, kdo s ředitelem Bradavic přijde a plánoval si, jak ji získá pro své vlastní účely.

I mezi ostatními se šuškalo, kdo dnes večer mezi nimi bude.

Siwan byla vystavena ministerským, kteří sledovali každý její krok. Kolem sebe vztyčila magickou bariéru a využila své vnitřní schopnosti, aby vycítila z okolních lidí vše, co bylo nejnutnější. Ti, co se jí vyhýbali byli podezřelí.

Brumbál vešel a ona těsně za ním, jej následovala do plné haly.

Ucítila na sobě okamžitě spoustu pohledů a trochu nervózně se ošila ale to byla ta poslední známka nejistoty. Po zbytek večera byla s hlavou vztyčenou středem pozornosti, ale bravurně to zvládala.

Měla na sobě tmavě zelené šaty, které ji ladily k vlasům a v nich zapletených stuhách. Kolem pasu měla stříbřitý pás a na krku zavěšený svůj magický přívěšek.

Okouzlovala všechny a neustále se jejich oči obracely k ní a ona aniž by to dala najevo je zkoumala a odhadovala. Zachytila nejeden tichý a rádoby tajný rozhovor.

Ministr ji brzy sám vyhledal. Ale když byl odmítnut a Siwan dala najedno, že s jeho plány odmítá mít cokoliv společného, rozzlobil se.

Slíbil, že ministerstvo ji od této chvíle nebude chránit a že naopak jí budou sledovat a dávat pozor na to co dělá.

Vysmála se mu, že v takovém případě by byl sám proti sobě. A v zápětí mu to dokázala, když ho nenechala vypít otrávený nápoj, což ho zaskočilo. A když mu ukázala, že jakmile by se dotkl stříbrného nože, kterým chtěl rozkrojit svůj desert, byl by sám probodnut, svá slova sice odvolal, ale i tak ji dal dost silně najevo, že svou přízeň jí neposkytne on ani ministerstvo.

Brumbál ho potom jednoduše upozornil, že to by sice nebylo rozumné, ale že chápe že v této válce si ministr vyzná lépe. Ten celý zrudlý v obličeji odešel o kus dál, aby své manželce mohl vše vylíčit a trochu se uklidnil.

Brumbál ji pak raději uvolnil a když se rozloučila se stále nerudně se tvářícím ministrem odešla. Do tří minut věděl celý sál, že poslední z ferlingů, který měl vazby na jejich ministerstvo, se rozhodl odejít, nebo´t se nepohodl s ministrem kouzel.

Když opouštěla šeptající sál, cestou jen trochu víc pobledla a ještě víc se narovnala, když mezi hosty zahlédla Maud, která za ruku držela Siriuse a něco mu povídala. Probodl ji pohledem, ale nevěnovala mu už žádnou pozornost.

Šla dál.

Měla ještě jeden úkol, kvůli kterému právě sehráli s Brumbálem celou šarádu. A dýku co ji bodala kdesi uvnitř těla a hrozila zničením, ignorovala.

 

Noc se ještě víc prohloubila a úplněk konečně odkryly mraky.

V lese už nebylo v té době ani živáčka a pokud se snad nějaký živý tvor nacházel uprostřed toho nejstrašnějšího místa večera, raději se zahrabal co nejvíc to šlo pod zem a nebo vylezl do korun stromů, aby na něho noční stvůry nemohly.

Zhruba uprostřed lesa byl velký a rozložitý strom, který se vypínal do výšky a jeho kořeny tvořily jakýsi vyvýšený pahorek.

Na něm stál ten největší z vlkodlaků Právě rozevřel svou tlamu a zavyl natolik mrazivě, že by všem živým okamžitě ztuhla krev v žilách. Bylo to děsivé.

Stál na všech čtyřech a očima se díval kolem. Na prostoru kolem něho se vynořovaly další a další stíny. Sněm vlkodlaků začal. Všichni se vydali a utvořili kolem svého vůdce kruh.

Vůdcův pobočník a druhý největší vlkodlak seděl trochu v popředí a stále vyl a svolával další a další. Bylo jich tam něco kolem stovky a vypadali krvelačně.

Vůdce vlkodlaků plánoval za příslibu Temného pána naplánoval strašlivý útok, při kterém měli zabíjet mudly a mstít se kouzelníkům v jednom krajním městečku a dalších odlehlých vesnicích. Velká část Anglie měla té noci začít krveprolití.

Už neměla na sobě ty zelené plesové šaty, ale naopak byla oblečená v černé jezdecké oblečení a stříbrný meč měla připásaný na zádech. Našlapovala potichu a s očima přeměněnýma do očí její rasy sledovala vše kolem. Dýchala neslyšně a našlapovala opatrně. Cítila jejich přítomnost přímo před sebou a pak uslyšela další truchlivé, ale zuřivé zavití.

Vyčarovala kolem sebe štít a v ruce pevně sevřela pochodeň, kterou konečky prstů kouzlem zapálila. Vzplanula okamžitě a nejednou za zády všech vlkodlaků vyčarovala zář.

Zuřivě vrčení a štěkání se otočilo proti ní. Stála přímo za jejich zády a před sebou měla mýtinu plnou hrůzy. Vlkodlaci se okamžitě otočili a někteří se na ní vrhly. Odhodila je stranou a zbytek se odrazil neškodně od jejího štítu. Divoce zavyli a zavrčeli, další se zvedali k útoku, ale pak mýtinu překrylo hluboké a táhle zavytí jejich vůdce.

Očima ji sledoval a zarazil tak ostatní od zbytečných útoků. Věděl kdo to je a čekal ji.

Utvořila se před ní ulička, vlkodlaci ustoupili a uvolnili ji prostor ke stromu a k jejich vůdci, ale i tak byla příliš úzká a když ji Siwan neohroženě procházela divoce na ni vrčeli a sliny jim odkapávaly z mord.

Hleděla před sebe a louč držela pevně před sebou. Došla až na konec uličky. Vůdce se podíval na svého zástupce a ten divoce zavyl, pak se na ní vrhl. Ostatní se rozštěkali a dali se do podporování. Siwan se ovšem rozpřáhla a nečekaně mrštně a vší silou jej udeřila hořící pochodní. Zaskučel, zavyl a odletěl stranou, kde narazil do dalších tří vlkodlaků. Z obličeje mu odkapávala krev. Zvedl se slabě, ale už nezaútočil. Způsobila mu hlubokou jizvu a jedna z jeho nohou byla také poraněná. Navíc mu zpražila hřbet ohněm, takže byl teď celý spálený a stoupající kouř vydával nepříjemný smrad spálené kůže.

Otočila se zpátky k jejich vůdci. Mávla nad ním rukou a zadívala se do jeho zuřivých, červeně podbarvených očí.

„Přřřišla jsi!“ zavrčel, když vlivem její moci promluvil.

„Jsem tady a chci ti nabídnout dohodu.“

„Dohodu s lidmi? Co mi vy můžete nabídnout?“ a také jeho sliny mu začaly stékat v pěnové sraženině na lesní půdu.

„Přidejte se k nám a pomůžeme vám. Máme lektvar, který by vašemu utrpení pomohl.“

Vlkodlak zuřivě zavyl a ostatní ho napodobili. Pak zavrčel a bylo zase ticho. „Utrrrpení!“

To bylo vše co řekl, bylo jasné že nesouhlasí. Považoval se za vlkodlaka tělem i duší a ten, kdo mu nabízel lektvary dohody jej nezajímal. On byl napůl zvíře a nikdo mu nemohl slíbit přísun čerstvého masa a obětí, jen Lord Voldemort. Věděla jak to skončí, ale dala mu možnost výběru.

Znovu divoce zavyl a pak se na ní vrhl. Byla rychlejší, odhodila pochodeň a pak se bleskově také přeměnila, když dopadla na zem, stála už na všech čtyřech. Obří kočkovitá šelma hladově zaprskala a zavřískla, až někteří z předních řad vlkodlaků couvli. Pak se i ona odrazila mohutným skokem se vrhla proti vůdci vlkodlaků.

Srazili se ve vzduchu a když dopadli na zem, nastala krvavá řež. Dali se do sebe a ani jeden nebral jakékoliv ohledy. Snažil se jí rozsápat svými drápy a ona ho na oplátku toužila roztrhat a rozcupovat, jak jen vysokohorské pumy umí. Oba byli daleko větší než ostatní jejich druzi a ti se ani neodvažovali do jejich boje vstoupit. Stáli v řadách a divoce ňafali a vyli, občas udělali krok vpřed, jako by chtěli svého zkušeného vůdce podpořit, ale zase couvali, když po nich puma šlehla drápy nebo zavřískala natolik, až je to ohlušovalo.

Boj byl nekonečný a ani jeden z nich se nevzdával, louč mezitím zapálila lesní podrost a ten začal doutnat a hořet. Pak puma naposledy zařičela a vůdce vlkodlaků zaskučel. Zasekla se drápy a přesná rána do krku ho odzbrojila, odhodila ho stranou. Narazil na starý strom a zapraštělo to v něm, svezl se na zem a z tlamy mu odkapávala krev. Bylo po něm.

Puma se otočila na ostatní a ve své mohutnosti na ně zařvala.

Zděšení vlkodlaci se začali rozprchávat, oheň a jejich nepřítel byli silnější. V panice se dali na úprk. Tu noc už nehrozil žádný vražedný plán vůdce nočních „bestií“.

Siwan se z posledních sil přeměnila a mávnutím ruky uhasila oheň kolem. Vlkodlaci už byli pryč, zbyl jen ten jeden. Zástupce vůdce, který nemohl dost dobře utíkat a byl sám raněn.

A pak uviděl svou příležitost.

Siwan ležela na zemi a zuřivě oddychovala. Tělo mrtvého nepřítele leželo nehybně opodál.

Vlkodlak se zvedl na roztřesených nohách a po třech se k ní přibližoval, viděl to jako jasnou výhru. Jako jeho nyní už mrtví vůdce nenáviděl a chtěl zabíjet. Myslel jen na pomstu a víc než kvůli svému pánu to chtěl kvůli sobě.

Siwan zaúpěla a pokusila se pohnout, viděla jak se přibližuje a stiskla si hlubokou ránu na boku. Tolik to bolelo, bylo to její první bojové zranění a tak z toho byla vyděšená. Nepřidalo ani to, že z rány neustále prýštila krev a nebyla naděje ji zastavit. Bylo to skutečně hluboké zranění, protože vlkodlakovy drápy byly ostré. Cítila se jako by jí v žilách koloval jed, ačkoliv na ní to vlkodlatsví rozhodně působit nemohlo. Byla vysílená a krev pořád proudila, ruku si tiskla k ráně, ale věděla že je to beznadějné. Vůdcův zástupce ucítil svůj oblíbený pach a viděl svou kořist. Siwan zvedla ruku a namířila ji na něj, vyslala jednoduché kouzlo, ale minula. Pak napůl začala ztrácet vědomí.

Slyšela až pevný hlas, který vlkodlaka zastavil, ba jej odmrštil o hodný kus pryč, kde se v křoví dal do kňučení a pal se odplížil nadobro pryč.

Na mýtinu se okamžitě přesunul Brumbál a pár členů řádu, kteří s ním dorazili na místo. James byl mezi nimi.

„Siwan.“ Brumbál u ní poklekl a opatrně ji přetočil na záda.

Přitiskla obě ruce k pravému boku a znovu zasténala. Jednu ruku jí položil přes oči, jako když se uklidňují raněná zvířata a druhou jí jemně odkryl to zranění.

James a ostatní zabezpečili okolí a mrtvé tělo vlkodlaka, který se už přeměňoval do své lidské podoby a také se k nim přihnali. Brumbál její ránu okamžitě překryl a pak Siwan zvedl do náručí. Byla k němu stulená jako dítě.

„Musím je okamžitě dostat zpátky na hrad.“ Nařídil okamžitě ředitel. James byl u ní a pokoušel se na ní mluvit, ale přes rozcuchané vlasy, které měla přilepené k hlavě jí neviděl do obličeje a ona mu neodpovídala. Vyděsil se.

„Nebylo by lepší ji vzít k Mungovi, pane?“

Brumbál se na něj rychle podíval. „V nemocnici má své špehy, nemůžeme nic riskovat a nemůžeme si dovolit, aby o tomhle kdokoliv věděl.“

James o krok ustoupil. „Chápu pane.“

„Zajistěte to tady a zmizte co nejrychleji to půjde.“

„Ano, pane.“

Pak Brumbál se zraněnou Siwan zmizel.

James a ostatní udělali co jim řekl a mrtvého vzali sebou, někdo se pokoušel podívat i po tom druhém vlkodlakovi, ale ten už byl pryč. A pak raději zmizeli, byli jisté, že ostatní se tu už neukáží a ani Voldemort sem nepřijde, ale raději zahladili stopy a také odešli.

James se vydal ihned k Lily a když se ujistil, že je v pořádku a počkal až usne, poslal okamžitě vzkaz svému příteli a sám hlídal v obývacím pokoji, jestli se něco nového nedozví. Věděl, že by mu brumbál dal ihned vědět a Sirius také.

Remus nemohl, neboť byl zaměstnaný „malým chlupatým problémem“ a Petr byl někde pryč.

Veškerou naději upíral v Siriuse a věděl že ten jej nezklame.

A Tess to věděla také.

 

25.04.2008 18:20:27
Triss
hogwarts.jpg
"Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě." Victor Hugo
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one